Trh uctil zesnulé mistry Baselitze i Hockneyho a silné ženy
10. července 2026
Text Machková Magda | Foto Christie's, Sotheby's, TEFAF, Art Basel, Seoul Auction | Datum 15.07.2026
Po loňských spíše střízlivých výsledcích se uplynulých šest měsíců na globálním aukčním trhu pohybovalo v násobně vyšších číslech. Nejdražší obraz a socha pokořily hranici sta milionů dolarů, dalších šest položek stálo více než 50 milionů. Nejúspěšnější desítka díky tomu zakončila na souhrnných 793 milionech dolarů, téměř trojnásobku z prvního pololetí roku 2025.
Tradiční rozdělení aukční sezóny na velkolepé květnové a listopadové týdny může být pro letošní rok velkým příslibem. Jak ukázalo několik předchozích let, jarní prodeje často bývají předvojem pro ještě zářivější dražební výkony, podávané pořadateli a sběrateli na podzim. Touto optikou by se nadcházející měsíce mohly ocitnout ve zcela jiných vesmírech, neboť aktuálně zakončené pololetí se blýsklo mnoha ambiciózními nabídkami, které sběratelé a sběratelky bohatě vyslyšeli.
Jestliže loni touto dobou se psalo o zajímavém světovém TOP 10 v součtu za 280 milionů dolarů, nyní se čelo tabulek může pochlubit téměř trojnásobným nárůstem. Jednička prvního pololetí 2025, klasická geometrická Kompozice od Pieta Mondriana za 47,6 milionu dolarů, by momentálně stačila až na dvanáctou příčku současného žebříčku. Loni se ani jedna položka nepodívala za padesátimilionový horizont, v předchozích týdnech a měsících se to povedlo hned sedmi obrazům a jedné soše. Jen první dvě vydražená díla stála dohromady více, než celá top desítka ledna až června 2025.
Pohled do aukční síně Christie's v New Yorku při licitaci nejdražšího díla od Jacksona Pollocka ze sbírky S. I. Newhouse v květnu 2026. Zdroj: Christie'sMomentální součet za letošní TOP 10 činí bohatě přes 793 milionů dolarů (orientačně téměř 17,5 miliardy korun), což je jen pro připomenutí o necelých dvacet milionů více než TOP 10 za celý rok 2025. Loňské souhrnné statistiky táhli tři superdrazí Klimtové ze sbírky Leonarda Laudera, v čele s 236milionovou Podobiznou Elisabeth Lederer, letošního prozatímního lídra Jacksona Pollocka za více než 181 milionů podpořil ještě 108milionový Brancusi a téměř stomilionový Rothko. Pestře zastoupená cenová relace mezi 50 až 80 miliony dolarů promluvila do souhrnné matematiky nejhlasitěji.
Sběratelka, mecenáška a aktivistka Agnes Gund ve svém bytě na Manhattanu. Její pozůstalostní aukci v květnu 2026 kraloval v autorském rekordu obraz Marka Rothka, dražební trojka prvního pololetí. Zdroj: VogueOstatní všeobecně známé parametry cenotvorby zůstávají po dekády stále platné. Kupující šli za etablovanými jmény, největšími klasiky moderního a současného umění, vyhledávali co nejprestižnější provenienci a exkluzivní výstavní historii, o špičkové kusy živě licitovali. Stejně tak pořadatelé jako obvykle sázeli na ucelené výběry z konkrétních sbírek, nejčastěji pozůstalostí, které opatřili atraktivním inspirativním příběhem. Z již čtvrtého kola rozprodeje uměleckého dědictví mediálního magnáta S. I. Newhouse se rekrutovala hned čtveřice těch nejpoptávanějších položek. Z odkazu americké sociální, kulturní a výtvarné filantropky Agnes Gund, která zemřela v září 2025, pocházel například absolutně nejdražší Rothko.
Pohled do aukční síně Sotheby's v Londýně při dražbě tzv. single-owner sbírky britského podnikatele Joea Lewise koncem června 2026. Zdroj: Sotheby'sNaopak osobní účastí na výběru více než třicítky děl ze své soukromé kolekce se mohl pochlubit britský podnikatel Joe Lewis, ročník 1937, jehož tzv. single-owner sale vynesla před několika týdny v Londýně nečekaných téměř 300 milionů liber. Absolutní čísla nejen pro ostrovní trh s uměním, ale pro celou Evropu. Do aktuální top desítky se propracoval jeho Modigliani, známý Klimt, Podobizna Gertrudy Loew, skončil hned pod pomyslnou čarou, na jedenácté pozici za více než 36 milionů liber. Poslední červnový páteční večer v Londýně byl také jediným mimoamerickým momentem, kdy se v prvním pololetí tolik utrácelo.
Willem Drost: Muž v červeném baretu s peřím, 1654,Důležité obchody za mnohem dostupnější částky se nicméně děly napříč žánry, kontinenty, síněmi a galeriemi. Za soustředěnějším prostředím a pro osobní a odborný pohled na konkrétní díla se jezdí nejčastěji na veletrhy. Staromistrovský segment se již po téměř čtyři dekády řídí podle vyhlášené maastrichtské přehlídky TEFAF, kterou vyhledávají sběratelé a sběratelky, zaměření na starožitnosti a tzv. západní umění od středověku po počátek 20. století. V polovině března se tam hbitě obchodovalo za statisíce až miliony eur. Vedly unikátní práce z italského cinquecenta nebo holandského tzv. Zlatého věku v exkluzivním technickém stavu, pořadatelé si pochvalovali účast mnoha akvizičních expertů z nejprestižnějších státních i soukromých sbírek z celého světa. Právě nákupy napřímo či s možností rezervace jsou pro paměťové instituce všeho druhu nejzásadnějším zdrojem pravidelného obohacování jejich fondů.
Na holandský podnik, založený koncem 80. let, již deset let navazuje newyorská verze TEFAFu. Také letos se konala v první polovině května a dařilo se zejména kategoriím poválečného a současného umění nebo amerického designu.
Veletržní turné nicméně začalo hned na začátku kalendářního roku. Umělci, vystavující i návštěvníci si několik sezón zvykali na dynamickou poptávku z regionu Blízkého východu a Perského zálivu, nyní jsou již velké přehlídky umění 20. a 21. století v arabských zemích běžnou záležitostí. V době geopolitického souladu jde obvykle o inspirativní a objevné podniky světového formátu, za turbulentních okolností, měnících například logistickou situaci ze dne na den, se jedná spíše o riskantní byznys.
Začátkem února 2026 ještě stihl svou premiéru Art Basel Qatar, první veletrh tohoto galerijního hegemona v oblasti současného umění v hlavním městě Dauhá. Po zahájení konfliktu mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem naopak tradiční Art Dubai svůj termín, plánovaný na polovinu dubna, z obavy o bezpečnost všech účastníků pozastavil a posunul o měsíc.
Před třemi týdny uzavřel své brány zakládající věhlasný Art Basel a pyšně hlásil vedle spokojenosti galeristů, kupujících i diváků skvělé prodejní výsledky. Řada ve Švýcarsku uzavřených obchodů se propsala do cenových tabulek jednotlivých autorů a autorek napříč primárním a sekundárním trhem s uměním.
Gerhard Richter: Svíce, 1982,Například jeden z nejžádanějších žijících výtvarníků současnosti, německá malířská ikona Gerhard Richter, se v rozmezí jen několika týdnů dočkal dvou suverénních mnohamilionových úspěchů. Jeho letošní dražební jednička, metrový obraz Kerze (Svíce) z majetku sběratelky a propagátorky evropského poválečného umění ve Spojených státech Marian Goodman, která zemřela letos v lednu ve věku sedmadevadesáti let, zaujala koncem května za více než 35 milionů dolarů na večerní aukci u Christie's.
Gerhard Richter: Abstraktní obraz (940-7), 2015,O pár týdnů později sdílela nejvlivnější galerie současnosti, švýcarská Hauser & Wirth, informaci o prodeji autorova velkého plátna Abstraktes Bild (940-7) z druhé poloviny desátých let za dvacet milionů dolarů. Obchod se uzavřel v rámci veletrhu Art Basel.
Jajoi Kusama: Dýně (MBOK), 2015,Nejdražší žijící umělkyní se v prvním pololetí roku 2026 stala poměrně očekávatelně legendární Jajoi Kusama, letos sedmadevadesátiletá výtvarnice japonského původu. Její životní tvůrčí téma, práce s ornamentem a symbolikou, se prosadilo v Jižní Koreji u tamní dražební společnosti Seoul Auction za kladívkových téměř 10,5 miliardy wonů, přibližně 6,9 milionu amerických dolarů (Pumpkin). S průřezem životních a uměleckých osudů originální osobnosti, jejíž vizuální jazyk zná z internetu téměř každý, ale málokdo jej viděl osobně, se návštěvníci mohou seznámit až do poloviny prázdnin na výstavě v Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem.
Výraznou stopu v prodejních statistikách v segmentu žijících umělkyň žen otiskla ještě britsko-americká malířka Cecily Brown za velkoformátovou barevnou férii Bedlam Vacation (přes 5,9 milionu dolarů, Christie's New York) nebo výrazová experimentátorka Tracey Emin s prostorovou instalací Knowing My Enemy za 1, 25 milionu liber (White Cube Gallery, Art Basel). Loňská superstar s titulem nejdražší autorky v této kategorii, Marlen Dumas, si připsala také jeden téměř dvoumilionový dražební záznam v dolarech.
Jackson Pollock: Číslo 7A, 1948,O velkoformátovém horizontálním plátně, očíslovaném 7A, se bujně spekulovalo již řadu týdnů před samotnou licitací. Odhadní prodejní cenu totiž pořadatelé z Christie's neupřesnili, nicméně proslulost autora, raritní výstavní minulost a naopak exkluzivní vlastnická historie udělaly z položky květnové aukce jednoznačný tahák s aspiracemi na vysoké desítky milionů dolarů. Nekompromisní malíř, tehdy ještě začínající šestatřicetiletý „dripista“ – odvozeno od originální techniky skapávání, cákání a polévání barev na plátno – Jackson Pollock vytvořil kompozici černé na béžovém režném podkladě na podlaze svého ateliéru v roce 1948. Téměř 3,5 metru dlouhý formát věnoval krátce poté příteli, švýcarskému fotografovi a grafikovi Herbertu Matterovi, usazenému v New Yorku. Dílo prošlo třemi prestižními americkými sbírkami, než jej v roce 2000 získal mediální podnikatel Samuel Irving Newhouse. Početná kolekce umění 20. století se po jeho skonu v roce 2017 rozptylovala postupně, letos v květnu přišla na řadu čtvrtá vlna. Licitace odstartovala na 82 milionech dolarů (bez provize) a o novém majiteli bylo rozhodnuto předem, neboť stejně jako celý Newhousův výběr byla i položka Number 7A kryta zárukou. Zakončila po 60 podáních na finálních více než 181 milionech, jako Pollockova absolutní aukční jednička, navíc s titulem čtvrtého nejdražšího díla v historii vůbec.
Constantin Brancusi: Danaovna, 1913,Tentýž večer se aplaudovalo ještě jednomu stomilionovému překvapení. Drobný zlacený bronz od rumunsko-francouzského modernisty Constantina Brancusiho vlastnil sběratel Newhouse od roku 2002 a již tehdy měla elementarizovaná verze starověké princezny, dcery bájného krále Danaa, auru rekordního kusu. Americký byznysmen si ji pořídil za 18,2 milionu dolarů, nevídané maximum za jakoukoli sochu. O čtyřiadvacet let později, s podrobným expertním posudkem a promokampaní, zaštítěnou herečkou Nicole Kidman, vyhlíželi pořadatelé a dědicové zcela jiné, násobně vyšší sumy. Ze dvaaosmdesáti milionů dolarů se bronzová Danaovna z roku 1913 vyhoupla přes 107 milionů, Brancusiho aukční rekord a druhé místo v kategorii všech soch, plastik a objektů. Ohromující částka a vítězství zástupce ručitele tzv. třetí strany (third-party guarantor) obratem rozčeřily vody na sociálních sítích a odborná média se předháněla v odhadech, kdo by mohl být oním štědrým kupujícím. Horkým tipem by se mohl zdát spolumajitel aukčního domu Christie’s a multimiliardář François Pinault senior.
Mark Rothko: Číslo 15 (Dvě zelené a červený pás), 1964,Nepřehlédnutelný obraz s charakteristickou ikonografií barevných plánů si svou veřejnou premiéru užil jen o hodinu později než výběr z Newhousova odkazu. Do velké večerní aukce bylo zařazeno monumentální plátno Číslo 15 (Dvě zelené s červeným pásem) od Marka Rothka a kromě pamětníků menší výstavy v Cleveland Museum of Art v roce 1972 se s ním naprostá většina publika setkala vůbec poprvé. Celých devětapadesát let, od zakoupení přímo z ateliéru po předaukční výstavu letos v květnu, totiž zdobilo manhattanské apartmá americké sběratelky, aktivistky a mecenášky Agnes Gund, která zemřela v září 2025. Se svým srdečním dílem byla mnohokrát fotografována, aukční katalog citoval její korespondenci s Rothkem. Položka se dle spekulací měla pohybovat až kolem 80 milionů dolarů bez provize, což by aspirovalo na absolutní autorský rekord již tak superdrahého amerického abstrakcionisty. Predikce se naplnily a padlo více než 98,3 milionů dolarů. Sběratelé ocenili Rothka již jedenáctkrát nad 50 milionů dolarů a setrvalá poptávka jej pasovala například na devátého nejžádanějšího autora za rok 2025. Bohaté statistiky evidují nejmarkantnější cenové skoky v roce 1983, z nižších stovek tisíc dolarů na 1,65 milionu, a pak v polovině nultých let, kdy se tehdy rekordních dvacet milionů během dvou sezón překlopilo na téměř 73 milionů dolarů.
Mark Rothko: Hnědá a černé v červených, 1957,Nemalé ambice měl již o čtyři dny dříve u konkurenčních Sotheby's jiný Rothkův opus, obdobně rozměrný obraz Hnědá a černé v červených, z konce 50. let. Hojně prezentovaná a publikovaná meditace o síle a hodnotě barvy byla například součástí přelomové výstavy v londýnské Tate Gallery v roce 1987 nebo nejnověji velké retrospektivy v Paříži, pořádané před několika lety nadací Fondation Louis Vuitton. Tou dobou už bylo Rothkovo plátno po dvě dekády majetkem amerického finančníka a obchodníka s uměním Roberta Mnuchina. Vydražil je v roce 2003 za kladívkových 6 milionů dolarů, tedy přes 6,7 milionu včetně provize. Když loni v prosinci ve věku dvaadevadesáti let zemřel, odborná veřejnost s napětím očekávala, jak bude naloženo s jeho exkluzivní sbírkou. Dědicové avizovali postupné rozpuštění kolekce, které se zrealizovalo v polovině května u newyorských Sotheby’s. Jedenáct položek utržilo přes 433 milionů dolarů, s Rothkovvým obrazem jako jasnou jedničkou. Konečných 85,8 milionu jen těsně nestačilo na autorský rekord, nicméně cinkla pomyslná stříbrná příčka. Byť jen na tři dny, do ustavení nového dražebního maxima.
Cena za prozatímní letošní top pětku sice padla v britských librách, nicméně po oficiálním přepočtu na dolary předběhla řadu jiných těžkých vah na pololetním americkém trhu. Metrový Sedící akt s korálemi se totiž objevil v Londýně jako součást reprezentativního souboru ze sbírky britského podnikatele a investora Joea Lewise. Ten se pro výtvarné umění nadchl koncem 90. let, začínal s klasickými anglickými figuralisty Francisem Baconem nebo Lucianem Freudem, časem přidal klasickou modernu. Letos začátkem března, ve věku 89 let, zahájil první kolo probírky své kolekce, pokračování přišlo na řadu před třemi týdny. Z pětadvaceti děl zůstalo oslyšeno jen jedno, o ostatní se sběratelé a sběratelky málem poprali, o čemž svědčily vysoké částky a slušné nárůsty. Licitační dobrodružství probíhalo s notnou dávnou adrenalinu, neboť aukce nebyla oproti současné praxi kryta žádnou zárukou ani prodejní garancí. Modigliani za více než 48 milionů liber se Lewisovi zhodnotil, vždyť v roce 1995 za něj utratil necelých 12,5 milionů dolarů. Obraz se usadil na třetí příčce autorského žebříčku.
Claude Monet: Lekníny, 1907,Ani statistiky roku 2026 se neobešly bez mistra světového impresionismu. Jestliže v loňském srovnání mu jeho Topoly za necelých 43 milionů dopřály pololetní top dvojku, momentálně nastavená vysoká laťka pozdnější Lekníny pasovala „až“ na šestou pozici. A to stály bohatě přes 40 milionů liber (přibližně 53,7 milionů dolarů). Půvabná scenérie z autorovy zahrady v Giverny pocházela z roku 1907 a doplňovala celou sérii pohledů na vodní hladinu v různých denních dobách. Specialisté dokonce podle stavu rozkvetlosti leknínů, vržených stínů a odrazů na hladině dokáží upřesnit, v jakou hodinu a v jaké posloupnosti Monet své obrazy maloval. O své tvorbě byl autor přesvědčen natolik, že o dva roky později poskytl svému galeristovi Paulu Durand-Ruelovi celý soubor Leknínů na zásadní výstavu pouze pod podmínkou, že mu jej téměř celý předem zaplatí. Výběr tehdy čítal osmačtyřicet kusů. Legendě francouzského obchodu s uměním se investice vyplatila, obraz se záhy dostal do Ameriky a za sto let obohatil řadu spektakulárních soukromých sbírek, včetně znalkyně a mecenášky Anne H. Bass. Když se v roce 2022 dražila její pozůstalost, Lekníny se prodaly za 56,5 milionu dolarů. Investice novému majiteli příliš nevyšla, před pár týdny se musel spokojit s nižší částkou.
Joan Miró: Podobizna paní K., 1924,Na dražební autorský rekord si v polovině května přišel španělsko-francouzský avantgardista Joan Miró. K neskromným výhledům až kolem 30 milionů dolarů bez provize za velké plátno s kombinovanou technikou jistě přispěla i prvotřídní provenience. Podobiznu paní K. získal do své sbírky S. I. Newhouse v roce 2001 za téměř 12,7 milionu dolarů. Již tehdy položka překvapila za dvou a půl násobek odhadní ceny a potvrdila, že kolekce dřívějšího majitele, meziválečného belgického podnikatele a propagátora surrealismu René Gaffého, byla opravdovým pokladem světového výtvarného umění. O čtyřiadvacet let později, v polovině května, se částky zvedly o stovky procent. Konečných více než 53,5 milionu dolarů vyneslo Podobiznu na absolutní vrchol autorských tabulek, o patnáct milionů nad stávající maximum z roku 2012. K autentickému výtvarnému výrazu se Joan Miró dopracoval přes dadaismus a později surrealismus. Nabízená malba-kresba pocházela přesně z roku 1924, kdy Breton zartikuloval svůj Manifest a umělcův myšlenkový automatismus a fragmentovaná znakovost mohly dojít uznání. Portrétovanou modelkou byla polská výtvarnice Dorota Kucembianka, uměleckým jménem Dora Bianka.

Hvězda amerického neoexpresionismu, Jean-Michel Basquiat, patří k jistotám na trhu s uměním. Každou sezónu bývá k mání některý z jeho důležitých obrazů z nejsilnějších let 1982 a 1983, ve světových žebříčcích se vždy vejde do top desítky. Loni bodoval hned dvakrát, na šesté a osmé pozici. V aktuálním přehledu mu náleží také osmá příčka s cenovkou bezmála 53 milionů dolarů, bohatě nad součtem obou položek z pololetí 2025. Dvoumetrový formát s názvem Museum Security - Broadway Meltdown, citujícím přípisy a hesla z kolážovité kompozice, si prošel řadou výstav, v letech 2014 až 2018 byl dokonce formou dlouhodobé zápůjčky součástí stálé expozice basilejského muzea Fondation Beyeler. Před květnovou licitací byl vyvezen na retrospektivu v Soulu, která jím ozdobila titulní stranu katalogu. V asijských zemích obecně měl Basquiat, jak za svého života, tak v současnosti, silnou sběratelskou základnu. Obdivovatelé jeho apelativního názoru na okolní svět se světlými i temnými stránkami již jednou utratili více než sto milionů dolarů, před devíti lety, a šestkrát nad 50 milionů. V polovině května dražený kus se stal autorovou top šestkou a předkladateli se citelně zhodnotil, neboť před třinácti lety, v roce 2013, jej pořídil za přibližně pětinu aktuální částky, konkrétně 9,3 milionu liber.
Pablo Picasso: Ženská hlava (Fernande), 1909 (model),Na skvělém prodejním výsledku za Newhousovu sbírku, v souhrnné výši 631 milionů, se notně podílel i modernistický klasik Pablo Picasso. Tentokrát nikoli plátnem, jako například loni za osmadvacet milionů, ale svou nejproslulejší sochařskou realizací z kubistických začátků. Ženskou hlavu, kryptoportrét své tehdejší partnerky Fernandy Olivier, vymodeloval z hlíny v roce 1909 jakou součást pestrého konvolutu osmi obrazů a více než desítky kreseb s týmž motivem. Originál záhy od Picassa odkoupil klíčový galerista a obchodník své doby, Ambroise Vollard, a nechal odlít neupřesněný počet bronzů. Autor se výrobního procesu osobně zúčastnil, když zhotovil sádrovou verzi hlavy, na níž ještě vyostřil hrany a zahrotil lomy. Neznačené varianty z Vollardovy zakázky se datují maximálně do roku 1939, kdy sběratel zemřel při autonehodě, a dodnes se dochovalo asi dvacet dobových odlitků. Většinu spravují světová muzea, včetně například Národní galerie v Praze. Druhou vlnu bronzů si zařídil Picasso sám, když v roce 1960 nechal odlít devět Ženských hlav, tentokrát číslovaných a značených. Newhousův kus měl stejně jako rekordní Miró kořeny v autentické kolekci Reného Gaffého. Když se v roce 2001 rozpouštěla pozůstalost po paní Jeanne Gaffé, spolubudovatelce a správkyni uměleckých fondů, udělala ze sochy Picassovo žánrové maximum, za necelých 5 milionů dolarů. Do finančníkových rukou přešla o tři roky později. V polovině května prodaná Fernanda s cenovkou 48,5 milionů dolarů vyrovnala položkový rekord z roku 2022.
Henri Matisse: Lotrinská židle, kolem 1919,Zajímavý vlastnický příběh se pojí s obrazem Lotrinská židle od Henriho Matisse. Prosté zátiší s autorovou oblíbenou bílo-modrou textilií v pozadí namaloval francouzský fauvista kolem roku 1919. V kompozici plné ornamentů a barev programově oponoval ryzímu kubismu, možná i proto zůstávalo plátno po léta v jeho ateliéru jako neprodané. V roce 1926 si je pořídil francouzský bankéř Georges Bénard. Právě v jeho pařížském apartmá si obrazu všiml švýcarský podnikatel a pozdější kurátor Josef Mueller, který tou dobou dlel ve Francii. O prodeji však pan Bénard nechtěl ani slyšet. Své stanovisko musel přehodnotit až pod tlakem hospodářské krize, která drtila svět koncem 20. let. Exkluzivní kolekce evropských modernistů, včetně Matisse, šla pod kladívko v roce 1933. Stále okouzlený Josef Mueller si tuto příležitost nenechal ujít, zátiší konečně koupil a na dalších téměř sto let jím ozdobil svou soukromou rezidenci v domovském Solothurnu. V Londýně, v druhé polovině května, vystoupala položka na necelých 48,5 milionů dolarů a stala se Matissovou trojkou na globálním sekundárním trhu.
Zajímavé trendy uplynulých týdnů na světových aukcích a v galeriích
Před několika týdny, respektive měsíci odešla dvojice výrazných osobností umění druhé poloviny 20. a počátku 21. století, německý malíř Georg Baselitz a výtvarný experimentátor David Hockney. Jejich tvorba se tak definitivně uzavřela, čehož si všimla...
10. července 2026Letošní basilejský Art Basel skončil s bilancí více než 90 tisíc návštěvníků a řadou prodejů v řádu milionů dolarů. Nejdražším zářezem se pochlubila galerie Hauser & Wirth, která za obraz Pabla Picassa Malíř a jeho modelka v krajině inkasovala přes 3...
3. července 2026Výsledky středeční aukce sbírky Joea Lewise předčily i ty nejoptimističtější výhledy. Očekávala se souhrnná částka 150 milionů liber a mluvilo se o možném novém britském rekordu za ucelený výběr děl od jednoho majitele. Včerejší večer ale překvapil t...
25. června 202610. července 2026
3. července 2026
10. července 2026
25. června 2026
2. července 2026
15. června 2026
25. května 2026