Keramička, sochařka, kreslířka, letošní jubilantka Jindra Viková. Zdroj: www.jindravikova.cz

Tvorba multižánrové umělkyně, pražské rodačky Jindry Vikové (* 2. 2. 1946) je spojována především s keramikou a porcelánem. Aktuální výstavy, konané u příležitosti jejího kulatého jubilea, ji však představily také jako suverénní kreslířku nebo originální sochařku. A částečně i literátku, neboť nedávno vyšlá publikace Kdo jsem? Ohlédnutí za mým životem a dílem… soustředila Vikové memoárové i volné texty z uplynulých šesti dekád životní i profesní cesty.

Memoárová kniha Jindry Vikové Kdo jsem? vyšla v roce 2026 v rámci stejnojmenné výstavy v Moravské galerii Brno. Zdroj: Nakladatelství Stará pošta

V únoru otevřená expozice v Domě U Černé Matky Boží na pražském Ovocném trhu rozvíjí autorčino silné téma, ženský úděl v jeho fyzické i mentální podobě. Pořadatelé z Uměleckoprůmyslového musea nazvali výstavu Madonna mia a pojali ji jako retrospektivní sondu od tvůrčích začátků Vikové po absolutoriu keramické speciálky u prof. Otto Eckerta na VŠUP (1964-70), přes slavné porcelánové profily z 80. let až po nejsoučasnější ukázky její umělecké práce. Paralelně probíhající projekt v Pražákově paláci v Moravské galerii Brno Kdo jsem? se naopak soustředí na autorčin kresebný projev, překvapivě autentický, intimní a bohatý.

Výtvarná experimentátorka napříč formáty

Keramická mozaika na zadní straně budovy Staroměstské radnice v Praze. Realizace Jindra Viková a Peter Oriešek (1975)). Zdroj: www.jindravikova.cz

Vikové realizace v keramice pokrývaly celou škálu formátů, žánrů i technologického provedení. Experimentovala s různými druhy hlíny a povrchovými úpravami na bázi engob nebo glazur. Drobnější plastiky a reliéfy střídaly větší intervence do architektury, například třicetimetrový keramický obraz na zadním traktu Staroměstské radnice v Praze, na němž se spolupodílel sochař a malíř Peter Oriešek.

Jindra Viková: Florencie, 1982,
glazovaný porcelán, 27 x 20 x 20 cm,
Arthouse Hejtmánek 4. 6. 2026
konečná cena: 44 640 Kč (vč. 24% provize)

Od 80. let se Jindra Viková specializovala na porcelán a svým osobitým způsobem jej posouvala z užitého designu k volnému umění. Z těchto podmínek vyrůstaly například série subtilních ženských profilů Florencie, konstruovaných z tenkých porcelánových plátů a inspirovaných renesanční majolikou italského quattrocenta. V dobovém filmovém zpravodaji z roku 1983 autorka vyprávěla, že původní výhradně funkční systém porcelánových podpěr záhy proměnila v umělecký záměr, jak z plošného nízkého reliéfu vytvořit trojrozměrnou sochu, křehkou a zároveň stabilní, hmotnou a zároveň vzdušnou. Štětcová malba pak dodávala abstraktním plochám konkrétní ikonografii, nejčastěji spojenou s Vikové nejniternějšími motivy, lidmi, zvířaty, blízkou i vzdálenou přírodou.

Porcelánové hlavy ve vstupní hale zotavovny Přední Labská v Krkonoších (současné umístění).
Zdroj: www.prednilabska.cz

Z realizací do veřejných interiérů se dochoval soubor porcelánových Hlav, dnes ve foyer zotavovny Vězeňské služby Přední Labská ve Špindlerově Mlýně (80. léta). Její postavičky Pastýřka a Kominíček si zahrály hlavní animovanou roli v televizním filmu podle stejnojmenné předlohy H. Ch. Andersena (1983).

Jindra Viková: Z cyklu Siluety, 2007,
dráty, kamenina, 49 x 39 x 16 cm,
1. Art Consulting CZ  24. 4. 2022     
konečná cena: 31 200 Kč (vč. 20% provize)

Později, od konce 90. let, si umělkyně přibrala další zajímavý výrazový prostředek, kovový drát, který ohýbala a tvarovala do rozsáhlého cyklu Siluet. Po přelomu tisíciletí se Viková vrátila ke komponovaným dílům a asamblážím, skládaným z keramických figurek, masek, bust nebo přírodnin, v nichž se tu hravě, tu surrealisticky, tu nostalgicky zamýšlela nad existenciálními otázkami. Pro veřejné povědomí důležitým počinem se stala velká výstava ve Wortnerově domě v Českých Budějovicích, který v roce 2021 zaplnila téměř stovka plastik, reliéfů, kreseb a fotogramů (Hliněná žena).

Jindra Viková má za sebou úspěšnou pedagogickou dráhu na zahraničních vysokých školách, za svou kariéru nasbírala řadu ocenění na mezinárodních keramických sympoziích. V únoru oslavila osmdesáté narozeniny, žije a tvoří v Benicích na okraji Prahy, spolu s manželem, fotografem Pavlem Baňkou.

Jindra Viková: Gepardi, 1978,
glazovaný šamot, 54 x 37 x 4 cm,
Aukční dům Sýpka  18. 6. 2023
konečná cena: 66 000 Kč (vč. 20% provize)

Sezóna 2026: aukční rekord v položkách i obratech

Poměrně často vystavující umělkyně má na sekundárním trhu s uměním jen na pět desítek dražebních záznamů, z toho přibližně polovinu přiklepnutých. V předchozích dekádách se objevily dvě až tři položky za rok s kolísavými prodejními výsledky ve spíše nižších cenových hladinách. Aukční průlom přinesl rok 2023 a zejména 2024, kdy se sedmi položkám povedl souhrnný obrat kolem 382 tisíc korun, do letoška rekordní. Po slabší sezóně 2025 totiž přišlo velmi úspěšné pololetí, v němž se blýskla aktuální autorská top jednička a trojka, plus další tři zajímavé výsledky ve druhé desítce Vikové žebříčku. Jen za prvních šest měsíců letošního roku sběratelé utratili v součtu téměř 450 tisíc korun. Nejvyšší částka za metrové Požírání zajistila osmdesátileté keramičce dokonce 30. pozici mezi letošními výtvarnými umělkyněmi napříč kategoriemi a epochami.

Top 3 nejdražší díla Jindry Vikové na tuzemských aukcích

1/ Požírání (1992)

Jindra Viková: Požírání, 1992,
glazovaný šamot, 90 x 127 cm,
Arthouse Hejtmánek 4. 6. 2026
konečná cena: 223 200 Kč (vč. 24% provize)

Velkou plastiku, sestávající z pěti dílů, představila veřejnosti společnost Arthouse Hejtmánek začátkem června na tradiční zahradní aukci. Surrealisticky laděné Požírání pocházelo z počátku 90. let, kdy autorce otevíraly dveře české i zahraniční galerie. Jako materiál použila méně obvyklý šamot, žáruvzdorný materiál používaný v keramickém a stavebním průmyslu. Díky své odolnosti vůči velkým výkyvům teplot se pro umělecké účely ideálně hodí právě na exteriérovou plastiku. Vikové oblíbený motiv lidské hlavy nebo busty v interakci se zvířecím světem se prodal za více než 223 tisíc korun, téměř dvojnásobek šest let starého rekordu a o řád výše, než stávaly její běžnější položky. Vůbec poprvé se sochařčina položka dostala přes hranici dvou set tisíc.

2/ Hra v kostku II  (1978)

Jindra Viková: Hra v kostku II, 1978,
glazovaná keramika, chrom, 29 x 36 cm,
Aukční dům Sýpka 15. 3. 2020
konečná cena: 132 000 Kč (vč. 20% provize)

Drobná realizace s názvem Hra v kostku se mihla v černobílém týdeníku Svět Jindry Vikové z roku 1983. Tehdejší komentátor upozornil na originální ideovou nadsázku a mistrné výtvarné zpracování dívčí hlavy a ruky. Sama autorka pak doplnila, jak své portréty uzavírala do imaginárních klícek, čímž jim propůjčila jistou univerzálnost, až věčnost. V březnu 2020 byl třicet centimetrů vysoký objekt zakoupen u Aukčního domu Sýpka za ojedinělých 132 tisíc korun. Titul dražební jedničky vydržel glazované keramice více než šest sezón.

Záběr z Československého filmového týdeníku, který se zčásti věnoval pořadu Svět JIndry Vikové. Zdroj: ČSFT 5/1983.

3/ Portrét před oknem  (1984)

Jindra Viková: Portrét před oknem, 1984,
malba na porcelánu, 33 x 33 x 8 cm,
Arthouse Hejtmánek 4. 6. 2026
konečná cena: 99 200 Kč (vč. 24% provize)

Před dvěma měsíci pořadatelé z Arthouse Hejtmánek shromáždili celkem pět ukázek Vikové pestré tvorby. Autorčinu doménu z 80. let, malbu na porcelán, zastupoval iluzivní Portrét před oknem a jedna z hlav z cyklu Florencie. Větší sběratelský zájem se točil kolem reliéfní trompe l'œilové hříčky, která vystoupala z katalogových osmnácti tisíc na konečných bezmála sto tisíc korun. Jedna limitace kolem 34 tisíc korun dávala tušit, že se o položku bude živě soutěžit. Licitace trvala čtyřicet příhozových kroků, než padla Vikové aktuální absolutní trojka. Figurální Florencie, zachycená dokonce v již zmiňovaném snímku, se vydražila za bezmála 45 tisíc korun.

Zahraniční prodej 

Bez názvu (1997)

Jindra Viková: Bez názvu, 1997,
glazovaná keramika, 50 x 40 x 17 cm,
Andrew Jones Auctions Los Angeles, USA 6. 8. 2025
kladívková cena: 2 100 USD (bez provize)

K americkému kulturnímu prostředí měla Jindra Viková blízko. Již v polovině 80. let se jí poprvé povedlo vycestovat do Spojených států, půlroční studijně-pracovní pobyt si pak zopakovala spolu s manželem Pavlem Baňkou v roce 1993-94 na Ohio University ve městě Athens. Jak umělkyně mnohokrát zmiňovala, při sledování přírodopisných dokumentů na televizním kanálu Discovery jí vytanuly na mysli lidské hlavy, proměňující se ve zvířata, nejčastěji v oblíbené kočkovité šelmy. Po čase oprostila busty o surrealistický moment a soustředila se výhradně na obličej, často s otvory na oči a ústa, výraz, ruce a gesta. Robustní keramická poprsí se setkala s velkým ohlasem právě v Americe, řada realizací našla své místo u tamních sběratelů a sběratelek. Jednu půlmetrovou ukázku, signovanou a datovanou do roku 1997, nabízela loni v létě losangeleská aukční síň Andrew Jones Auctions. Z odhadovaných 500 dolarů se položka vypracovala až na kladívkových více než dva tisíce dolarů a nyní pod názvem Ticho zdobí titulní stranu nejnovější knihy Kdo jsem?