Ze superjachty do aukce: sbírka Joea Lewise může vynést až 150 milionů liber
24. června 2026
Text Machková Magda | Foto Galerie Dolmen, 1. Art Consulting, Galerie Art Praha, Dorotheum, Galerie Lazarská, Artslimit, Sotheby's | Datum 28.08.2026
Začátek a konec letošních letních prázdnin orámuje působivý bronz od mistra zvířecí plastiky Vincence Vinglera. Poslední červnový týden plastika Puštík u Galerie Dolmen neuspěla, tuto neděli dostane prostor napodruhé. S vyvolávací cenou přes 235 tisíc korun bude mířit na autorskou top trojku a letošní nejambicióznější výsledek. První pololetí 2026 zaznamenalo již jeden prodej nad dvě stě tisíc korun, červnovou dřevěnou Sovu.
Vincenc Vingler: Sova puštík, 1965,Poslední srpnovou neděli proběhne online aukce pražské společnosti Galerie Dolmen. Katalogovou jedničkou bude bronzový odlitek Puštíka v charakteristickém tvarosloví českého sochaře, kreslíře a návrháře Vincence Vinglera (1911–1981). Třicet centimetrů vysoká realizace si svou dražební premiéru odbyla před dvěma měsíci u téhož pořadatele, v rámci elektronické přehlídky s pořadovým číslem 108. Vyvolávací cena byla tehdy vyčíslena na 190 tisíc korun bez provize, tedy nad 235 tisíc korun včetně provize. Položce se však nezadařilo, proto ji Galerie Dolmen zařadila za stejných podmínek do své nabídky ještě jednou, na tuto neděli.
Stylizovanou hlavu v perfektně vyhlazeném provedení vytvořil sochař Vingler v polovině 60. let, které znamenaly jeden z jeho profesních vrcholů. Volné práce mohl úspěšně kombinovat s oficiálními zakázkami pro umělecký průmysl nebo veřejný prostor, to vše v osobním a osobitě pojatém tématu, světě zvířat.
Vincenc Vingler, rodným křestním jménem František, pocházel z Prahy. Vysokoškolská studia absolvoval v letech 1927–33 na VŠUP v keramické speciálce profesorky Heleny Johnové. V rané fázi se profiloval jako všestranný výtvarník, koncem třicátých let se angažoval například jako šéf výpravy Kladenského divadla nebo scénograf Pražského dětského divadla Míly Mellanové. Ve 40. letech si přibral ještě drobnou ilustraci. Se sklonkem druhé světové války začal rozvíjet svou sochařskou představivost, kterou otiskl do celoživotní tvůrčí náplně, zvířecí plastiky. Hned první Vinglerova samostatná výstava v síni Ars Melantrich na Václavské náměstí v Praze, v lednu 1944, byla zaplněna drobnými i středně velkými ptáky, opicemi či rybami, v realistických poměrech a tělesných proporcích, zároveň s modernistickým, mírně abstrahovaným výrazem.
Vincenc Vingler: Antilopa,Další dekádu externě spolupracoval s duchcovskou porcelánkou, pro niž navrhoval autorské modely zvířecích figurek, podílel se také na převádění svých plastik do zmenšených dekorativních formátů pro běžný prodej v pobočkách státního podniku Dílo. Tehdejší československé užité umění se reprezentovalo Vinglerovými pracemi na několika zahraničních přehlídkách designu a bytové kultury v 50. letech, největší popularitu mu přineslo zařazení do výběru uměleckých děl pro bruselské Expo v roce 1958.
Československá prezentace na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958.Trendu optimistických a harmonických tvarů konvenovaly drobný duchcovský porcelánový Racek, keramický Kozlík, Pelikán a především velký Jeřáb, titulovaný někdy jako Volavka, stojící původně v zahradním atriu před ikonickým restauračním pavilonem, dnes ve sbírkách Národní galerie v Praze. O rok později zaujal na trienále v Miláně glazovanou Perličkou.
Dvoumetrový bronzový Lachtan (70. léta) je dodnes součástí areálu nemocnice v Mostě.Dobový veřejný prostor spoluutvářely Vinglerovy velkoformátové realizace, často v životní velikosti, od 50. do konce 70. let. Sochami zvířat byly osazovány prostory kolem budov mateřských škol, nemocnic, parková prostranství a cíleně také pražská Zoologická zahrada v Troji. Důstojně pojaté zvířecí figury, bez naturalistických detailů, někdy blízké až elementarismu Constantina Brancusiho, dodnes zdobí například bazének před nemocnicí v Mostě (Lachtan, v. 200 cm, 1965–75, model Tuleň, 1965, v. 32 cm), areál ZOO (Kůň Převalského, 1965–66, Pelikáni 1950, Kozorožec 1958) nebo letňanský parčík (Slůně, 1981, původně v zahradě MŠ). Součástí urbanistických řešení sdíleného prostoru se stala také fontánka s Vinglerovým Žabákem na sídlišti v pražských Kobylisích. Bronzový odlitek ze 70. let byl v roce 2008 odcizen a nahrazen kopií až letos v srpnu.
Původně socha koně Převaského vítala návštěvníky Zoologické zahrady v Praze u hlavního vchodu, dnes je umístěna přímo u výběhu naproti horní stanici lanovky.Dominantní sochařskou tvorbu doplňoval umělec také kresebnými návrhy, opět se zvířecí motivikou, pro dobové veletržní expozice v Jablonci (Pohádka z Tichomoří) nebo Liberci (Expozice mimozemšťanů), v rodinné sbírce se dochovaly ještě například skicy k plakátům pro Zoologickou zahradu v Berlíně z roku 1968. Do grafiky byly převedeny například Vinglerovy Lovné ryby pro filatelistické účely nebo karetní hru kvarteto. Vincenc Vingler zemřel v srpnu 1981 ve věku sedmdesáti let.
Dobový snímek úpravy vodního prvku s Vinglerovým Žabákem v parčíku u koupaliště Ládví na kobyliském sídlišti. Odcizený originál nahradila v srpnu 2026 kopie.
V poslední letech se dočkal několika přehledových výstav. Doposud největší soubor sochařových děl se podařilo shromáždit Galerii hlavního města Prahy v roce 2012 do zámku Troja (Vincenc Vingler: Sochy zvířat), jejíž katalog na titulní stránce reprodukoval právě draženou sošku Puštíka. Po třech, respektive devíti letech následovaly dva oborově zaměřené podniky, výstava Zvířata/Tiere v GAVU v Chebu a Centru umění Kvilda a ZOO v Galerii výtvarného umění v Náchodě. O odkaz Vincence Vinglera pečuje vedle muzeí a galerií sochařova rodina, manželka Marie Vinglerová a dcera, historička umění Markéta Vinglerová.
Vincenc Vingler: Volavka/Visící pták, 1969, Na trhu jsou umělcovy práce zastoupeny poměrně pravidelně, byť skromně, a s kolísavými prodejními záznamy. Poslední dvě dekády bilancovaly obvykle se sedmi, maximálně deseti položkami za sezónu, s přibližně padesátiprocentní dražební úspěšností. Některé zvířecí plastiky se do aukčního oběhu vracely opakovaně, středně velké bronzy kolem 30 až 40 centimetrů bývají k mání nejčastěji za 50 až 80 tisíc korun, drobnější dekorativní formáty kolem dvaceti tisíc korun. Mezi obdivovateli tzv. bruselského stylu jsou žádané také varianty v porcelánu nebo keramice, které jsou poptávány na různých internetových tržištích za rozličné částky.
Vincenc Vingler: Sova, nedat.,Již šestkrát se cena za některou z Vinglerových soch vyšplhala přes sto tisíc korun, dalších více než deset děl stálo nad padesát tisíc korun. Autorské TOP 10 je rozvrstveno od nultých let po současnost, doposud nejvyšší suma přes 400 tisíc korun padla v roce 2010, top dvojka loni, top trojka předloni a top čtyřka letos. Souhrnným obratům zatím vévodí sezóny 2019 a 2025, těsně pod půl milionem, uplynulé měsíce sběratelé a sběratelky utráceli v součtu kolem tří set tisíc korun za čtyři Vinglerovy artefakty. V neděli předkládaný Puštík by již svou vyvolávací cenou atakoval současnou trojku a zvýšil počet dvousettisícových zápisů ze tří na čtyři.
Vincenc Vingler: Volavka, 1965,Patrně nejrozměrnější ukázka sochařova mistrovství na trhu měla bohatou aukční historii. Více než dvoumetrový bronz s variantními názvy Štíhlý pták nebo Volavka se poprvé představil sběratelskému publiku v dubnu 2010 (Galerie Art Praha). Nevídaná vyvolávací cena se záhy zdvojnásobila na konečných 456 tisíc korun a doposud desetitisícový autor se rázem proměnil v půlmilionového. Aukční katalog zmiňoval značení na soklu a číslování 2/5, plastiku ale nedatoval. O rok později se Volavka dostala do výběru společnosti Meissner-Neumann za dvaadevadesát tisíc korun, avšak bez upřesnění série. Nakonec se zájemce nenašel. Mezitím ve výstavním katalogu z Trojského zámku (2012) vyšla úprava názvu exponátu z Volavky na Štíhlého ptáka, mimo jiné v odkazu na Brancusiho ikonickou realizaci L'Oiseau dans l'espace z poloviny 20. let 20. století, a vročení 1965. Sezóna před jedenácti lety přinesla poslední záznam v dražebních databázích, a to v květnu opět u Galerie Art Praha. Vyvolávacích 216 tisíc korun však žádného zájemce ani zájemkyni neoslovilo.
Vincenc Vingler: Tukan, 1942,Středně velký král deštných pralesů, Tukan, patřil k prvním Vinglerovým definitivám. Bronzový odlitek vznikl počátkem 40. let, kdy se třicetiletý umělec teprve rozhodoval pro sochařskou dráhu. Moravská galerie v Brně uchovává ještě o rok mladší, kamennou variantu. Nechyběl na autorově zmiňované první sólo výstavě v roce 1944, katalog společnosti European Arts, která jeden exemplář Tukana loni nabízela, doplnil prezentační historii ještě o expozici z roku 1950/51 a 2012. Licitace začínala na necelých jednaosmdesáti tisících korunách a zakončila na překvapivém čtyřnásobku, konečných více než 347 tisících.
Vincenc Vingler: Býk útočící z cyklu Corrida, 1974,Monumentálně působivý, ale formátově komorní bronz rozvíjel jak sochařovo životní téma, zvířecí plastiku, tak nový výtvarný impulz, lidskou postavu. V cyklu Corrida se totiž Vincenc Vingler věnoval také figuře toreadora, kterou pojímal fatalisticky až existenciálně. Obdobně tísnivou atmosférou působil i jeho kresebný soubor s názvem Cirkus ze 70. let. Spolu s Útočícím býkem je asi nejznámější prací Raněný býk. Počet odlitků nebyl v literatuře upřesněn, jednu verzi vlastní například Galerie hlavního města Prahy. Předloni se položka představila na portále Artslimit a zabodovala s trojnásobným nárůstem ve výši necelých 228 tisíc korun.
Vincenc Vingler: Umírající kůň, 70. léta,Téměř třímetrová plastika patřila k Vinglerově pozdní tvůrčí etapě. Sádrový model i autorský bronz spravuje Národní galerie v Praze (inv. č. P 6102 a 6220), která obdivovatelům českého výtvarného umění, nadšeným sběratelům Normanovi a Suzanne Hascoe z Connecticutu, umožnila kolem přelomu milénia pořídit kvalitní posmrtné odlitky významných děl. Vinglerovy plastiky byly mezi nimi. V říjnu 2012 se u newyorských Sotheby's prezentoval z pozůstalosti manželů Lying horse, jinde Moribund Horse, s prodejním odhadem kolem šesti tisíc dolarů. Poptávka však předčila očekávání a kladívko se zastavilo až na devíti a půl tisících dolarech. Po započtení provize se jednalo o bezmála 12 tisíc dolarů. Velkoformátová Vinglerova práce se patrně kvůli rozměrům netransportovala na dnes proslulou tematickou aukci, pořádanou o rok dříve v Londýně.
Vincenc Vingler: Sedící kůň, 1953,Panoramaticky komponovaný Sitting Horse měl odlišnou genezi. Datoval se do začátku 50. let a sbírku manželů Hascoe obohatil tradiční akviziční cestou. Při jedné z četných návštěv porevoluční Prahy zakoupili drobný bronz na Starém Městě v Galerii Pallas, podle záznamů v listopadu 1994. V rámci velkého rozprodeje jejich sbírky s podtitulem Important Czech Art se Vinglerově plastice zadařilo za více než dva a půl tisíce liber. Prestižní provenienční historie asi udělala své, neboť na českém trhu zůstal jiný exemplář Sedícího koně jen o dvě sezóny dříve bez odezvy. A to byl k mání za dostupnějších 78 tisíc korun (Galerie Dolmen, 2019).
Dnešní podvečer by mohl přepsat britské dražební dějiny. Rozprodej části kolekce miliardáře Joea Lewise má ambici stát se nejúspěšnější ostrovní aukcí výtvarných děl od jednoho sběratele či sběratelky, tzv. single-owner sale. Pětadvacet špičkových po...
24. června 2026Galerie Pictura 11. 6. a Aukční dům Sýpka 14. 6. 2026
Dvě oboustranné malby Miloše Jiránka s námětem krajin Jeleního příkopu se v těchto dnech paralelně objevují ve dvou sálových aukcích. S ohledem na nepočetnost umělcových děl na trhu je to pro zájemce o jeho dílo výjimečná příležitost buď k případnému...
10. června 2026Nedělní aukce v Topičově salonu na Národní třídě v Praze nabídne přehlídku velkých jmen českého výtvarného umění. Řada klasiků a klasiček bude zastoupena více ukázkami v různých formátech, technikách i cenových relacích. Pozornost kupujících jistě př...
4. června 202610. června 2026
4. června 2026
24. srpna 2026
21. srpna 2026
19. srpna 2026
24. srpna 2026
21. srpna 2026
10. srpna 2026