Pohled do sálů veletrhu TEFAF v Maastrichtu. V březnu 2026 se konal již 39. ročník prestižního podniku, který začínal jako přehlídka starožitností a staromistrovského umění. Dnes je na něm bohatě zastoupena moderna, klasický design i současná tvorba. Zdroj: TEFAF

Podle pořadatelů se letošní ročník TEFAFu (The European Fine Art Foundation) vyvedl znamenitě. I přes složitou geopolitickou situaci začátku roku 2026 se na známé výstaviště v Maastrichtu dostavilo 277 obchodníků a obchodnic s uměním ze dvaceti zemi, kteří přivítali více než padesát tisíc návštěvníků a návštěvnic. Jako obvykle byly dva dny před oficiálním zahájením, 15. března, určeny pro zástupce nejvlivnějších světových institucí, kteří také bývají nejštědřejšími kupujícími. Podle organizátorů se o osmidenní festival výtvarného umění, starožitností a uměleckého řemesla zajímalo přes 450 oficiálních muzeí a galerií. Početnějším podnikem, co se účastníků týče, bývá snad jen červnový basilejský fenomén Art Basel, zaměřený ryze na současné umění.

Maastrichtský veletrh TEFAF sice začínal koncem 80. let jako tradiční platforma pro staromistrovskou malbu, plastiku a starožitnosti, od přelomu miléna nicméně bohatě pokrývá také 19. století, klasickou modernu nebo poválečné období. V posledních dekádách se část vystavovatelů soustředila také na interiérový design nebo nejsoučasnější umění. Právě toto prolínání stylů, směrů a výtvarných názorů napříč tisíciletími vyzdvihují pořadatelé jako nejcennější hodnotu aktuálních ročníků, s čímž souzní i experti na sekundární trh s uměním. Do nákupů se totiž pouští mladší generace sběratelů a sběratelek, která si svou specializaci teprve tříbí a estetickému amalgámu aktuálních trendů a historie je otevřená. A nemusí hned jít o mnohamilionové výdaje.

Veletrh v Maastrichtu probíhá tradičně v březnovém termínu, v květnu pokračuje v zámoří v rámci  New York Art Week. Zdroj: TEFAF

Speciální programy TEFAFu sdružují galerie, které nabízejí dostupné položky do částky 20 tisíc eur. Letos pozvali 96 obchodníků a obchodnic. Na opačném pólu akviziční politiky stojí nejprestižnější sbírkové instituce světa, které si do Maastrichtu přijeli obhlédnout a předjednat případné obchody. Pro newyorské MET, bostonské nebo houstonské Muzeum umění, Louvre, londýnské Victoria & Albert Museum nebo National Gallery, a mnoho dalších, bývají veletrhy mnohem vstřícnějším nákupním prostředím než například jednorázové, byť slavné veřejné aukce. Zástupci akvizičních komisí významných institucí využili soukromých prohlídek a možnosti rezervací konkrétních uměleckých kusů, některé úspěšně dohodnuté transakce byly záhy zveřejněny. Týkalo se to především segmentu staršího umění, s nímž mají prodávající i kupující na TEFAFu nejdelší zkušenosti.

Dílna Leonarda da Vinciho: Salvator Mundi - verze de Ganay, kolem 1505-10,
olej na ořechové desce, 68,6 x 48,9 cm,
Agnew’s London (UK)
TEFAF Maastricht 15.-20. 3. 2026
prodejní cena: nezveřejněna (odhad 7 000 000 EUR)

Velký rozruch vyvolala prezentace jedné z odhadovaných dvaceti variant na Salvatora Mundi (Krista Spasitele světa) z ruky, potažmo dílny Leonarda da Vinciho. Středně velké desky s podobnou ikonografií, ale rozdílným malířským zpracováním byly zajímavým tématem k bádání i sbírání vždy, nicméně od roku 2017, kdy proběhl nevídaný prodej možného originálu za 450 milionů dolarů (Christie’s New York, dnes v majetku saudského korunního prince Muhammada bin Salmána), se staly fenoménem. Britská galerie Agnew’s představila tzv. de Ganay variantu (astronomická verze je tzv. Cookova), pojmenovanou podle předposledních francouzských vlastníků. Ta prošla restaurováním a podrobným průzkumem, na základě něhož byla malba vystavena v letech 2019 až 2022 v Louvru a Pradu s autentizací „dílna Leonarda da Vinciho“ a datací mezi léty 1505 až 1515. Při infračerveném snímkování se v desce z ořechového dřeva nalezly dokonce tzv. spolvero, tedy drobné vpichy, nápomocné při přenášení přípravné skicy z kartonu na definitivu.

Přesnou částku galeristé nezveřejnili, nicméně zpravodajství z TEFAFu spekulovalo o sumě kolem 7 milionů eur. Poslední majitel zakoupil leonardovského Salvatora Mundi na běžné aukci u Sotheby’s za necelých 333 tisíc dolarů. Ale to se psal rok 1999. Podrobnosti o případné transakci z poloviny března společnost Agnew’s ani potenciální protistrana neuvedly.

Willem Drost: Muž v červeném baretu s peřím, 1654,
olej na plátně, 102,9 × 92,1 cm,
Agnew’s London (UK)
TEFAF Maastricht 15.-20. 3. 2026
Akvizice do Leiden Collection (USA)
prodejní cena: nezveřejněna

Jinak tomu bylo v případě jejich dalšího výrazného exponátu, obrazu Man with a Plumed Red Beret (Podobizna muže v červeném baretu s peřím) od Rembrandtova žáka Willema Drosta (1633–1659). Reprezentativní signované a datované plátno mělo pohnutou novodobou historii. Od druhé poloviny 19. století patřilo do sbírek jednoho z nejmovitějších a umělecky nejerudovanějších rodů Evropy, Rothschildů. Zejména jeho pařížská větev, zosobněná baronem Jamesem de Rothschildem, se zaměřovala na nizozemské mistry tzv. Zlatého věku v čele samozřejmě s Rembrandtem.

Po dekády budovaná špičková sbírka neunikla po vypuknutí druhé světové války řádění skupiny Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg, která ve velkém zabavovala umělecké předměty majitelům židovského původu. Za kořistnického chaosu zmizela také Drostova Podobizna muže v červeném baretu, než ji v květnu 1945 zachránil dnes proslulý tým amerických Monuments Men (Památkářů) v solných dolech v rakouském Altaussee.

Americký tým tzv. Monuments Men (Památkářů) ze spojenecké skupiny Monuments, Fine Arts, and Archives Section Unit (MFAA) s nálezy uměleckých děl, zachráněných ze solných dolů v rakouském Altaussee. Nacistickou kořist, čítající asi 6 500 položek, objevili v posledních dnech druhé světové války. V pozadí obraz Alegorie malířství od Johannese Vermeeera, v popředí Muž v červeném baretu od Willema Drosta. Zdroj: Codart.nl

Obraz byl nalezen v sektoru exponátů, vyčleněných pro plánované Das Führermuseum (Vůdcovo muzeum) v Linci. Poslední majitel, švýcarský bankéř a sběratel Jacqui Safra, jej koupil v 90. letech z rotschildovského dědictví. K živě sledované malbě se pár dní po skončení TEFAFu veřejně přihlásila americká Leiden Collection sběratele a mecenáše Thomase S. Kaplana, momentálně nejkvalitnější sbírka Rembrandta a jeho okruhu v soukromých rukou. Prodejní částku za jednu z mála dochovaných ukázek Drostova mistrovství ani jedna strana nekomentovala.

Claude Monet: Pohled na kostel ve Vernon - slunečno,, 1894,
olej na plátně, 66,4 x 92,4 cm,
Alon Zakaim Fine Art London (UK)
TEFAF Maastricht 15.-20. 3. 2026
prodejní cena: 20 000 000 EUR (pár)

Přesná čísla naopak uvedla londýnská společnost Alon Zakaim Fine Art u svého nejslibnějšího artefaktu, respektive dvojice děl, párového obrazu impresionisty Clauda Moneta. Autorovy kontemplace nad stejným místem v odlišné atmosféře pocházely z roku 1894 a vznikly záměrně jako pandány. Odpovídají si technikou, formátem i číslováním v souborném katalogu. Cesty pláten Église de Vernon, Soleil (Pohled na kostel ve Vernon, slunečno) a L’église de Vernon, temps gris (Pohled na kostel ve Vernon, zataženo) se záhy po dokončení rozešly a galerista Zakaim je podle svých slov spojil po dlouhých 130 letech. Impresionistické krajiny byly na TEFAFu nabízeny výhradně jako párové dílo se souhrnnou cenou 20 milionů eur a touto dobou by měly být na cestě k novému nejmenovanému sběrateli.

Claude Monet: Pohled na kostel ve Vernon - zataženo, 1894,
olej na plátně, 65,4 x 92,3cm

Nepřehlédnutelným trendem letošního ročníku v Maastrichtu bylo důstojné zastoupení starých mistryň. Primární i sekundární trh s uměním tak nasedají na dynamiku poptávky a nabídky posledních pěti až deseti let, v níž se protínají potřeby sbírkových institucí oživit či doplnit své konzervativně stavěné fondy o práce dobových umělkyň s aktivitou galeristů a galeristek, pátrajících po zasutých nebo nesprávně připsaných artefaktech. Výsledky reatribucí, přeformulování dosavadního kánonu dějin umění nebo objevování vlivných patronek a mecenášek minulosti se představily právě na TEFAFu.

Artemisia Gentileschi: Kající se Marie Magdalena, kolem 1625-30,
olej na plátně, 81 x 68,5 cm  
Robilant & Voena London (UK)
TEFAF Maastricht 15.-20. 3. 2026
prodejní cena: nezveřejněna (odhad 6 000 000 EUR)

Synonymem pro kategorii starých mistryň je již několik sezón italská barokní malířka Artemisia Gentileschi (1593–1654). Na veletrh ji přivezli hned dva vystavovatelé. Shodou okolností šlo o týž autorčin oblíbený námět Marie Magdaleny jako kajícnice. Drobnější malbu na měděném plechu s názvem The Penitent Magdalene (Kající se Magdalena, galerie Lullo | Pampoulides) doplnila téměř metrová variace na stejné téma, tentokrát v polopostavě. Olej na plátně byl součástí soukromé sbírky na Floridě a až do roku 2022 zůstával téměř nepovšimnut, neboť jeho povrch byl silně znečištěn a zakalen a druhotně osazen masivním oválným rámem, zakrývajícím část výjevu. Po důkladném restaurování a průzkumu se Penitent Magdalene (Kající se Marie Magdalena) stala vlajkovou lodí výstavního stánku své galerie Robilant & Voena z Londýna. Prodejní cena nebyla konkretizována, nicméně zpravodajství z TEFAFu hovořilo o částce kolem 6 milionů eur. Vysoká sedmimístná suma by aspirovala na Gentileschi absolutní aukční rekord z letošního února, kdy malířčin Autoportrét v podobě svaté Kateřiny Alexandrijské bodoval za 5,69 milionu dolarů (Christie’s New York).

Lavinia Fontana: Podobizna Isabelly Ruini Angelelli, 1592,
olej na plátně, adjustovaném na dřevě, 69,5 × 65,5 cm, 
Colnaghi London (UK)
TEFAF Maastricht 15.-20. 3. 2026
prodejní cena: 2 000 000-4 000 000 EUR

Další postupně etablovanou figuralistkou je pozdní manýristka Lavinia Fontana (1552–1614), spojená především se středoitalskou Boloní. Její práce, jako jedné z historicky prvních umělkyň profesionálek, aktuálně procházejí přehodnocováním, takže o překvapení na poli reatribucí nebo cenotvorby nebývá nouze. Toto dobrodružství se týkalo také středně velkého obrazu Portrait of Isabella Ruini with a Lady-in-Waiting (Podobizna šlechtičny Isabelly Ruini Angelelli se svou dvorní dámou), předkládaného londýnskou galerií Colnaghi. O perfektně vypracovanou subtilní malbu na plátně, adjustovaném na desce, pečoval po desetiletí soukromý berlínský sběratel jako o neurčitý žánrový výjev Die Schmuck-Wahl (Vybírání šperků) od některého umělce tzv. Fontainebleauské školy.

Před dražební premiérou v listopadu 2024 byla na šperkovnici u pravého dolního roku objevena signatura LAVIN. FON. FACIES a v aukčním katalogu již byl autor, respektive autorka ztotožněna s Lavinií Fontanou. Přesto se tehdejší cenový odhad společnosti Van Ham z Kolína nad Rýnem pohyboval kolem 8 tisíc eur. Specialisté na staré mistryně vycítili ojedinělou příležitost k opravdu výhodnému nákupu a před rokem a půl vynesli položku na sedmdesátinásobek, přes 607 tisíc eur. Experti ze společnosti Colnaghi pak anonymní scénu zařadili mezi čtveřici autorčiných kryptoportrétů své patronky a vlivné mecenášky z boloňských nejvyšších kruhů., Isabelly Ruini. Jméno nového majitele ani přesnou částku za Podobiznu prodávající nesdělili, nicméně v krátké zprávě naznačili, že padla suma mezi 2 až 4 miliony eur, tedy nový cenový rekord pro jakékoli dílo od Lavinie Fontany, a obraz poputuje do Asie.

Virginie Demont-Breton: Muž je na moři (1887–89),
olej na plátně,
19C Gallery (USA)
TEFAF Maastricht 15.-20. 3. 2026
akvizice do Van Gogh Museum (NL)
prodejní cena: 500 000-1 000 000 EUR

Mnohem více, a to z oficiálních zdrojů, se publikum dozvědělo o další úspěšné akvizici postupně objevované malířky, francouzské figuralistky a žánristky Virginie Demont-Breton (1859–1935). Do svých sbírek si její kompozici L’homme est en mer (Muž je na moři, 1887–1889) vybralo prestižní Van Gogh Museum v Amsterodamu. Postimpresionista a ikona rané moderny totiž tento obraz znal z reprodukce v časopise Le Monde Illustré a sám vytvořil jeho malířskou kopii, dnes v soukromých rukou. Van Goghova inspirace stála podle vyjádření instituce i prodávající galerie, texaské 19C Gallery, vyšší statisíce eur až jeden milion a šlo o teprve třetí dílo od umělkyně-ženy ve fondech amsterodamského muzea a vůbec první autorčin záznam v nizozemských státních institucích. 

Na význam ženského elementu v uměleckém prostředí a provozu napříč věky upozornila již podruhé soukromá iniciativa tzv. virtuální mapy, reflektující zastoupení autorek v rámci veletrhu TEFAF. Volné sdružení vystavovatelů shromáždilo čísla za ročníky 2023 a 2026 a shrnulo, že před třemi lety alespoň šestapadesát galeristů a galeristek přivezlo do Maastrichtu kolem 420 děl od jakékoli umělkyně. Letos v březnu statistika stoupla na 112 účastníků a přes 670 obrazů, soch, kreseb, grafik či textilií od autorek.

Job Berckheyde: Malíř, vyučující dvě ženy ve své dílně, 2. polovina 17. století,
olej na plátně, 48,5 x 41,2 cm,
Galerie Bijl-Van Urk (NL)
TEFAF Maastricht 15.-20. 3. 2026
prodejní cena: 800 000 EUR

Důležitý vhled do role žen v dobové praxi vnesla malba od menšího nizozemského mistra Joba Berckheydeho (1630–1693) s názvem An artist instructing two women in his studio (Umělec ve své dílně vyučuje dvě žačky) z konce 17. století. Žánrovou scénu z ateliéru oživují především dvě ženské postavy, kreslířka květin v popředí a krajinářka s plátnem v pozadí. Ojedinělá ikonografie by podle prodávajících mohla obohatit jakoukoli tematickou expozici, zabývající se starými mistryněmi a vysvětlující kontext uplatnění žen v dějinách umění vůbec. Restaurované plátno bylo na březnovém TEFAFu nabízeno za 800 tisíc eur.

Dobré jméno veletrhu se uchytilo také na druhém břehu Atlantiku. V tradičním květnovém termínu se letos otevře již 10. ročník TEFAF New York, jako obvykle zaměřený především na modernu, současné umění a design. Účast přislíbilo 88 vystavovatelů a pořadatelé se opět těší na vysokou návštěvnost a špičková díla. Vinou aktuálních událostí se očekává slabší akviziční energie ze strany klientely z Blízkého východu a arabských zemí.