Jádrem výstavy v Museu Kampa je kolekce textilních koláží z roku 1975, které Meda Mládková zakoupila prostřednictvím státního podniku Art Centrum za účelem jejich vystavení v newyorské galerii Livingstone‐Learmonth. Ve stejné galerii Mládková na podzim téhož roku uspořádala výstavu Stanislava Kolíbala. Šlo o komerční galerii a výstava byla prodejní, československé úřady však neumožňovaly zápůjčku děl do zahraničí, manželé Mládkovi si je museli prostřednictvím Art Centra koupit. Kolíbal i Šimotová výstavu vnímali jako mimořádnou příležitost, a tak souhlasili s velice nízkými cenami. Součástí dohody mezi nimi a Medou Mládkovou patrně bylo, že v případě následného prodeje, obdrží část utržené částky. Výstava Šimotové se však nakonec neuskutečnila, neboť na části děl se po čase objevily skvrny od lepidla a chvíli byla ve hře i možnost, že Art Centrum si bude muset vzít celý soubor zpět.

Adriena Šimotová: Vztah k nepřítomnému, 1975, textilní koláž na sololitu, 164,5 × 122 cm, Museum Kampa 

O cenách Šimotové děl informuje česky psaný dokument dochovaný v archivu Medy Mládkové, ze kterého vyplývá, že šest textilních koláží stálo dohromady 1520 dolarů. Díla formátu přibližně metr na metr přišla na 120 dolarů, titulní obraz aktuální výstavy s názvem Vztah k nepřítomnému stál 350 dolarů a největší obraz souboru, skoro dvouapůlmetrový Pochod, 400 dolarů. Art Centrum si strhávalo třetinu z prodejní ceny, takže umělkyně mohla obdržet zhruba tisíc dolarů. Oficiální kurz byl v roce 1975 šest korun za dolar. Na černém trhu se sice platilo víc jak šestkrát tolik, vzhledem k tomu, že šlo o prodej přes oficiální státní instituci, je třeba počítat s nižší částkou. Kdyby umělkyně ve výsledku dostala 6 tisíc korun, bylo by to méně než tři průměrné měsíční platy, takže nijak oslnivá částka za takto velký konvolut. Je nicméně pravděpodobné, že odměnu dostala proplacenou v tuzexových bonech, takže její reálný příjem by byl vyšší.

Detail dokumentu s rozpisem ceny šesti textilních koláží Adrieny Šimotové odeslaných na podzim 1975 do New Yorku. Některá díla nejsou uvedena pod svými oficiálními názvy, ale spíše popisy. Archiv Musea Kampa

Že šlo o přátelské ceny, dokládá další větší prodej, který se odehrál o pět let později v souvislosti s výstavou jedenácti současných československých umělců, kterou Meda Mládková uspořádala na univerzitách v New Yorku a Michiganu. Od Adrieny Šimotové tehdy zakoupila šest perforovaných kreseb z cyklu Vymezení a dva nástěnné textilní objekty. Kresby přibližně velikosti 60 na 50 cm stály 140 dolarů za jednu, zatímco každý z objektů přišel na 300 dolarů. „Ty papírové objekty, které jsem draze adjustovala, nemohu dát moc lacino. Raději bych si eventuelně hradila jednu cestu (export) a ceny měla normální,“ komentovala to Šimotová v dopise ze srpna 1980. 

Šestice perforovaných kreseb z cyklu Vymezení, vpravo trojice prořezávaných kreseb do vrstveného karbonového papíru.

Asi nejvýznamnějšími díly umělkyně ve sbírce Musea Kampa je trojice velkoformátových prořezávaných kreseb do rolí karbonového papíru z roku 1984, které Meda Mládková získala o dva roky později v návaznosti na výstavu Expressive, kterou připravovala do Vídně. V létě 1986 k tomu umělkyně psala: „[Centre Pompidou] mi nabízejí 40 000 FRS za jednu věc, včetně přirážky Art Centra. To je pro mne čistého asi 27 000 FRS. Nevím, jaká je hodnota vzhledem k dolaru. A samozřejmě – cena se dá upravit v zájmu celku – to bys mi řekla i vzhledem k ostatním cenám. Ty víš, že je v tomto se mnou dohovoření, i když peníze potřebuji.“

Koncem listopadu 1986 spolupracovnice Medy Mládkové umělkyni informovala, že požadovaných 4500 dolarů „za tři papírové reliéfy“ již bylo posláno Art Centru: „[Paní Mládková] Zároveň vzkazuje, že má velkou radost, že budete zastoupena v tak krásné a významné sbírce, kterou uskutečňuje s ředitelem vídeňského musea.“ Jakkoliv cena za jednu kresbu vychází skoro stejně, kolik v roce 1975 stál soubor šesti textilních koláží, šlo o zhruba čtvrtinu částky, kterou umělkyni nabízeli z Paříže. Kurz dolaru vůči franku byl v roce 1986 přibližně jedna ku sedmi. Konečný příjem umělkyně za tři kresby vychází na 3 tisíce dolarů. Oficiální směnný kurz byl ještě nižší než o jedenáct let dříve, kurz při převodu na tuzexové bony se pohyboval v rozmezí 10 až 20 korun. V korunách tak umělkyně mohla dostat 18 až 60 tisíc korun. Průměrný roční plat v roce 1986 činil zhruba 35 tisíc korun.

Adriena Šimotová: Nohy, 1969, tempera na sololitu, 122 × 183 cm, soukromá sbírka

V posledních letech ceny za díla Šimotové šplhají do milionových částek. Z děl, jež v nedávno prošla aukcemi, je na výstavě k vidění obraz Nohy z roku 1969, který se před pěti lety prodal v Itálii za 2,6 milionu korun. Jeho původní cenu neznáme, v umělčině korespondenci s Medou Mládkovou však o něm najdeme drobnou zmínku. „Měla jsem na podzim štěstí, že jsem měla možnost prodat pět velkých svých obrazů A. Schwarzovi (galerie) do Milána. Dostanu letos honorář a pokryje mi to dobře další rok,“ čteme v dopise Šimotové z ledna 1973. Pokud prodej pěti obrazů umělkyni stačil na pokrytí rodinných nákladů na celý rok, nemohla nakonec být jejich reálná cena o mnoho nižší, než za kolik své díla prodávají současní autoři dnes.