Výstava Oldřich Blažíček: Malíř radosti představuje řadu děl ze soukromých kolekcí z Vysočiny, dále ze sbírek Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie Sokolíček z Nového Města na Moravě a z Českého muzea hudby v Praze. Mnohé práce ze soukromých zdrojů dosud nebyly vystaveny a veřejnost tak má unikátní příležitost spatřit poprvé obrazy odbornou literaturou nezdokumentované. Soubor prací vybraných pro tuto výstavu není počtem rozsáhlý, nicméně zachycuje celou tvůrčí dráhu výjimečného malíře od prvních desetiletí 20. století po díla z počátku padesátých let. 
 

Zleva: Slavíkovská náves, 1930; Chalupy pod Královou Holou, 1936 a Jarní píseň Vysočiny, 1928





.

Kolekce vystavených obrazů zahrnuje čtyři stěžejní náměty, jimiž se Oldřich Blažíček během své více než čtyřicetileté tvůrčí práce zabýval. Především je to samozřejmě krajinomalba, často právě z Vysočiny. Jeho oblíbená Rožná v různých ročních obdobích, variovaný motiv polních prací, poslední leče nebo veduta Nového Města na Moravě, kde často pobýval. Rožná se pro Blažíčka stala námětem mnoha jeho obrazů, zpodobnil ji v nejrůznějších tónech a barvách. Zachytil rytmus poklidně plynoucího života na venkově ve všech jeho odstínech, vesnici zalidněnou jejími obyvateli při práci i po ní. Postavy na jeho obrazech zde nejsou pouhým doplňkem přírody, nýbrž její přirozenou součástí.

Patří sem ale i motivy ze Slovenska, kam se Blažíček rád vracel. Zajímavým momentem jeho tvorby byly ojedinělé kostelní a chrámové interiéry, zachycené na cestách po Itálii, Dalmácii, Slovensku či v Praze. Na výstavě jsou zastoupeny raným Blažíčkovým dílem ze stipendijní cesty do Itálie v roce 1914, kdy navštívil kostel v Ravenně. Další prací je bazilika sv. Jiří na Pražském hradě, kde malíř ojediněle pracoval se světlem na pozadí potemnělého kostelního interiéru.
 

Vlevo: Oldřich Blažíček, Nedělní odpoledne, 1933

Oldřich Blažíček proslul také jako malíř originálních skic a obrazů, na nichž ztvárňoval své dojmy z cest napříč celou Evropou. Nechybí tedy ani mořský motiv s nekonečným obzorem jako určitá protiváha prostým venkovským chalupám rodné Vysočiny. K jeho raným obrazům patří i, pro Blažíčka nepříliš obvyklý, obraz alpské krajiny z roku 1915, který dává upomenout na autorův vojenský pobyt v letech první světové války v Tyrolsku.

Zajímavou součástí výstavy jsou dvě díla z pozůstalosti hudebního skladatele a prezidenta České akademie věd a umění Josefa Bohuslava Foerstera (dnes ve sbírkách Českého muzea hudby, resp. Národního muzea). Zaujme především zralý portrét J. B. Foerstera, který Blažíček komponistovi věnoval jako vánoční dar v roce 1943.  

Oldřich Blažíček, Portrét Josefa Bohuslava Foerstera, 1943

Zejména v posledním období své tvorby se Blažíček věnoval rovněž florálním zátiším, jejichž předlohou mu často byla květena vlastní zahrady. V kontrastu s tím je na výstavě prezentován květinový motiv z prvních let jeho tvorby, nesoucí ještě výrazné znaky secese. Toto nevelké dílo na papíře překvapí obdivovatele malířova díla svým zcela odlišným výtvarným pojetím.

Jako subtilní vzpomínka malíře na dětství strávené na Vysočině byla na výstavu zařazena i kolorovaná kresba Tři králové z roku 1945. Její lehkost a určitá jednoduchost je pak obzvláště působivá v porovnání s propracovanými prostornými plátny sytých barev z dvacátých třicátých let.     

Výstava nese název Oldřich Blažíček: Malíř radosti. Odkazuje tak nejen na dojem, jenž Blažíčkova tvorba na návštěvnících dodnes zanechává, ale i na slavnostní projev, jímž na souborné Blažíčkově výstavě v pražském Obecním domě v roce 1938 malířovy obrazy uvedl právě vynikající znalec umění Josef Bohuslav Foerster.