Specializované databáze s celosvětovým pokrytím, Artprice a Invaluable, evidují od ledna 2023 přes 300 prodaných položek, spojených se jménem Alfonse Muchy. Některé okrajovější nabídky sice jen adaptují či přímo kopírují slavný „le style Mucha“ a sběratelé by si především při on-line nákupech měli pečlivě prostudovat dostupné informace, nicméně valná většina děl z uměleckého trhu se váže k Muchově autorské grafické, malířské, kreslířské či návrhářské práci.

Jasnou jedničkou dosavadního letošního muchovského žebříčku se stal 89. ročník přehlídky plakátového umění Poster Auction International (PAI), která se konala v New Yorku 26. března. Pořadatelům z renomované Rennert´s Gallery se podařilo shromáždit třiačtyřicet artefaktů, čímž povýšili Alfonse Muchu na bezkonkurenčně nejzářivější superstar jarní aukce. A vsadili správně, neboť padlo několik světových rekordů a prodejní částky přesáhly miliony korun.

Alfons Mucha: Hvězdy, 1902,
barevný plakát, 30 x 78,6 cm,
konečná cena: 114 000 USD (vč. provize)
Poster Auction International NY, 26. 3. 2023

Všechna nejdražší díla z kategorie plakátů měla ve výstavní historii odkaz na katalog Ivan Lendl: Alfons Mucha (Lendl/Prague) k expozici v pražském Obecním domě z roku 2013. Sbírku bývalého tenisty, československého rodáka, aktuálně spravuje Nadační fond Richarda Fuxy. Zadařilo se především kvartetu středně velkých Hvězd z roku 1902, v nichž již zavedený mistr dekorativního umění personifikoval vesmírné entity Měsíc, Večernici, Polárku a Jitřenku do podoby nebeských nymf. Konečná cena se vyšplhala až na 114 tisíc dolarů (přibližně 2,5 milionu korun vč. provize). U tohoto konkrétního tisku se položkové maximum ještě neměnilo (rekord drží předloňský prodej Hvězd vyšší o dalších 35 tisíc dolarů), u mnoha dalších ukázek již ano.

Dosud nevídaných cen dosáhly například Muchovy plakáty na likér La Trappistine z roku 1897 (přes 31 tisíc dolarů, po přepočtu téměř 670 tisíc korun vč. provize), k propagaci filmové role americké herečky Leslie Carterové z roku 1908 (přes 20 tisíc dolarů, bezmála 450 tisíc korun) nebo k upoutávce na představení Lorenzaccio se Sarah Bernhardtovou (přes 19 tisíc dolarů, více než 422 tisíc korun).

Alfons Mucha: VI. všesokolský slet, 1912,
barevný plakát, 81,6 x 164,2 cm,
konečná cena: 72 000 USD (vč. provize)
Poster Auction International NY, 26. 3. 2023

Velkým překvapením i pro samotného dražebníka musel být úspěch plakátu na VI. všesokolský slet z roku 1912. Ikonograficky, typograficky i barevně dokonale vyvedené dílo blízké Muchovu slovansky orientovanému naturelu se odhadovalo na částku kolem 25 až 30 tisíc dolarů (bez provize), přeci jen oproti univerzální estetice reklamních "krásek z plakátu" či slavných div šlo o specifickou událost spjatou s čistě českými dějinami. K výsledným 72 tisícům dolarů (bezmála 1,6 milionu korun vč. provize) jistě přispěla i exkluzivita tohoto výtisku, neboť dle aukčního katalogu se jedná o jediný známý exemplář s anglickým textem v zápatí. Pro srovnání, domácí primát drží sletový plakát s českým nápisem za prodejní cenu 240 tisíc korun vč. provize z roku 2006 (Dorotheum).

Alfons Mucha: Paul Gauguin, 
kresba, 15,2 x 23,2 cm, 
konečná cena: 31 200 USD (vč. provize)
Poster Auction International NY, 26. 3. 2023

Vedle Muchovy plakátové a ilustrační tvorby se na březnové PAI nabízela i dvě méně obvyklá média: kresba a užité umění. A obě zaujala s velkými nárůsty. Intimní črta Muchova blízkého přítele a souputníka v ateliéru Paula Gauguina měla jistě jen studijní charakter a nesloužila jako žádný oficiální portrét, přesto dosáhla až na částku přes 31 tisíc dolarů (necelých 690 tisíc korun vč. provize).

Další raritní kousek, kapesní hodinky s motivem Muchova Jara, si nový majitel odnesl z newyorské aukce za 78 tisíc dolarů, v přepočtu za více než 1,7 milionu korun. Tento nepostradatelný doplněk tvořil původně součást čtyřdílné sady od švýcarského hodináře a zakladatele firmy Zenith Georgese Favre-Jacota. Ten se chtěl u příležitosti své účasti na světové výstavě v Paříži roku 1900 pochlubit výjimečným spojením technické dokonalosti švýcarských hodinek s populárním secesním designem. Oslovil Alfonse Muchu, jenž však byl velmi vytížen svou vlastní prací, a tak mu postoupil starší návrhy Čtyř ročních období z roku 1896.

Série stříbrných kapesních hodinek s personifikacemi Jara, Léta, Podzimu a Zimy, v různých materiálových úpravách rytin, byla již tehdy prodávána v limitované edici jako sběratelský suvenýr a dnes je jako komplet téměř nedostupná. I solitérní kus s Jarem na Poster Auction International byl tedy ojedinělou příležitostí k nákupu.

Alfons Mucha (návrh): Kapesní hodinky Jaro, 1900,
stříbro, průměr 5,1 cm,
konečná cena: 78 000 USD (vč. provize)
Poster Auction International NY, 26. 3. 2023

vpravo reklamní leták švýcarské firmy Zenith na kompletní sadu 

Americkým uměleckým trhem prošel v minulých týdnech i skromnější soubor Muchových barevných reklamních litografií. Za podstatně nižší finanční sumy, ale v jednom případě s nesporně významnou kulturně-historickou hodnotou.

V menší galerii Potomack Company ve městě Alexandria (VA) se mezi kvalitativně rozdílnými položkami umění 20. a 21. století objevilo velkoformátové panó (115,6 x 73,7 cm) od Alfonse Muchy. Pro autora typická ornamentika vlasů či drapérie a kompozice postav odkazují na jeho reklamní tvorbu, chybí zde však textová část, která by vysvětlila „informační“ poslání finálního plakátu. Nepřehlédnutelným prvkem jsou i kruhové útvary ve spodní části výjevu. V aukční nabídce bylo dílo s názvem De Forest Phonofilm odhadováno na částku mezi 15 až 30 tisíci dolary, konečná suma nakonec nepřesáhla ani 13 tisíc dolarů (necelých 280 tisíc korun vč. provize).

Alfons Mucha: De Forest Phonofilm, 1927,
barevný plakát, 115,6 x 73,7 cm,
konečná cena: 12 700 USD (vč. provize)
Potomack Company Alexandria USA, 5. 4. 2023

Pro české prostředí by dílo nicméně mohlo mít nesrovnatelně vyšší „kontextovou“ hodnotu. S pomocí knihy Petra Szczepaníka Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let (Host 2009) lze přiblížit příběh vzniku tohoto plakátu. Klíčovou osobností byl Otakar Mařák (1872-1939), přední český tenorista, pedagog a v případě fonofilmů i neúspěšný podnikatel. Synovce Julia Mařáka, mimochodem absolventa Akademie u Václava Brožíka a Maxe Pirnera, nazývali „českým Carusem“ a se smetanovským, francouzským a italským repertoárem procestoval půl světa. Včetně zámoří, odkud pocházela jeho druhá manželka, také pěvkyně, Mary Cavanová, a jehož občanství po konci první světové války přijal. V roce 1924 získal výhradní licenci na provozování tehdejší elektroakustické novinky, tzv. fonofilmu, a to nejen v Československu, ale i v mnoha jiných evropských zemích.

Převratné médium, propojující obrazovou a zvukovou složku filmového zážitku, pocházelo ze Spojených států. První patenty z oboru budoucího „mluvicího filmu“ (ang. "talkies“) vynálezců Lee de Foresta a Theodora Case se datovaly do počátku 20. let. Aparatura Phonofilm využívala optickou zvukovou stopu, vykopírovanou přímo na fotografický pás. Obrazové médium tedy běželo zcela synchronně se záznamem zvuku, nejdříve s nahranými reálnými ruchy, hudbou, zpěvem a nakonec i mluveným slovem. Ambiciózní Otakar Mařák si pronajal jedno z prestižních premiérových kin, pražský biograf Adria ve stejnojmenném paláci na rohu Národní třídy a Jungmannovy ulice (dnešní Divadlo Bez zábradlí), a na podzim roku 1927 a opět v létě roku 1928 připravil pásmo krátkých fonofilmů. Osobně dokonce nazpíval několik árií, které se pouštěly jako předprogram.

Plakátové panó De Forest Phonofilm (vlevo) a snímek z filmu Svět podle Muchy (režie Roman Vávra, distribuční premiéra 1. října 2020)
Scénická kompozice vznikla podle fotografie ze zbirožského ateliéru, na níž pózuje Alfons Mucha jako múza a jeho dcera Jaroslava v roli umělce.
Foto: Bontonfilm

Pro svůj podnikatelský záměr samozřejmě Mařák potřeboval vhodnou reklamní kampaň. S mistrem plakátů, Alfonsem Muchou, se znal z dřívějška, takže spolupráce se svižně rozeběhla již roku 1926. Dokládá to především fotografie ze zbirožského ateliéru, na níž pózují sám Mucha s dcerou Jaroslavou v rolích pěvce a jeho múzy (gesta a výrazy zůstaly stejné, jen genderové role se vyměnily). Malíř ve finální verzi zobrazil v popředí zaníceného umělce s rysy samotného Mařáka na vrcholu pěvecké kariéry, jehož zezadu podpírá múza. Ve spodní části výjevu jsou tři typicky slovanské věnce, z nichž ten prostřední je stylizován jako cívka filmového pásu. Vlnící se kruhové linie, překrývající obrazovou scénu, pak zastupují zvukovou stopu, zapsanou pomocí světelných vln.

Ani perfektně výtvarně a ikonograficky zpracovaný plakát De Forest Phonofilm nicméně nezabránil komerčnímu fiasku celé akce. Hollywoodská studia v čele s bratry Warnerovými totiž dala přednost konkurenčnímu systému raného zvukového filmu, značce Vitaphone, a podstatně menší De Forestova produkční společnost včetně technologie fonofilmu záhy zanikla. Mařákovy nemalé investice tak téměř stoprocentně propadly a pěvec čelil finančnímu kolapsu.

Podle Szczepaníka se zapomenutá Phonofilmová aparatura nakonec dostala v roce 1933 do kinematografického oddělení Technického muzea. V Potomack Company dražené Muchovo dílo tak představuje obrazovou plochu plakátu, do jehož zápatí se pak upravovala textová informace o datu a místu konání představení. Že jej původní majitel považoval za v podstatě svébytnou grafiku dokazuje i pečlivá adjustace papírové podložky na lněném plátně.

Alfons Mucha: Varhaník a sbor, 
olej na dřevě, 21,5 x 29,5 cm,
konečná cena: 30 000 EUR (vč. provize)
Accademia Fine Art Monte Carlo, 4. 4. 2023

Ve stejnou dobu jako v americké Virginii se na evropské půdě nabízely jiné dvě zajímavé ukázky Muchových prací. Na pozůstalostní aukci v Monte Carlu se společně s několika drobnými kresebnými návrhy na diplomy a plakáty objevila i malovaná skica Varhaník a sbor (položka 82) Signovaný olej na dřevěné desce byl součástí tisícikusové sbírky umělecký předmětů britského sběratele a znalce Davida Wilkie Coopera, který zemřel vloni v dubnu ve své monacké rezidenci. Muchův obraz, mimochodem letos teprve druhá malba na trhu celosvětově, figuroval v první sekci čtyřdílné dražby u galerie Accademia Fine Art v kategorii „Mucha et l´Art Nouveau“. Konečná cena zůstala přibližně uprostřed odhadovaného rozmezí, na částce 30 tisíc eur (přibližně 705 tisíc korun vč. provize).

V belgické pobočce aukční síně Millon v tentýž den zabodovala čtveřice středně velkých tapisérií podle Muchových návrhů Čtyř ročních období z roku 1900 (položky 70-73). Barevné litografie na saténové textilii se vyvolávaly zvlášť s jednotným odhadem mezi 2 až 3 tisíci eur. Každá položka si mnohonásobně polepšila. Pokud by zůstala série Jaro, Léto, Podzim a Zima kompletní, nový majitel by musel vydat bezmála 58 tisíc eur (téměř 1,4 milionu korun vč. provize).