Výběr nápojového skla podle návrhů Josefa Hoffmanna
Aukční dům Sýpka 19. 10. 2025

Takto velký komplet skleněných předmětů podle návrhů Josefa Hoffmanna (1870–1956) se tuzemským kupujícím ještě nepředstavil. Solitérní sklenice, číše a poháry nebo nápojové soubory, které shromáždil Aukční dům Sýpka, pocházejí především z druhé etapy produkce rakouského podniku Vídeňská dílna (Wiener Werkstätte, WW), s nímž byl rodák z Brtnice u Jihlavy (Pirnitz) spojen po celou dobu existence (1903-32).

Pohled do expozice Muzea Josefa Hoffmanna v Brtnici (Pirnitz). Rodný dům si sám architekt upravil pro pravidelní letní pobyty, v roce 1945 byl zestátněn a až do 90. let chátral. Otevření v roce 2003 předcházela rozsáhlá rekonstrukce. Zdroj: Moravská galerie

Koncem desátých a v polovině dvacátých let byl umělecko-řemeslný spolek již celoevropsky etablovaným výrobcem interiérových doplňků, mobiliáře, šperků, textilií a dekorací, včetně sortimentu tradičně špičkového středoevropského sklářství. V této době navrhoval Josef Hoffmann tvarově jednoduché a vyvážené formy, kladl důraz na ryzost materiálu a perfektní provedení. Výrobu svěřovala WW osvědčeným partnerům z ještě předválečného uspořádání monarchie, sklárnám v Karlových Varech, Vimperku, Novém Boru, Klášterském Mlýně, Anníně či Vídni. O dominanci továrních provozů na území dnešního Česka svědčí dobová čísla: až devadesát procent sklářské produkce pro Wiener Werkstätte sídlilo v tehdejších, později bývalých zemích Českého království.

Aukční dům Sýpka, 19. 10. 2025

Ukázky užitého umění z tohoto odvětí připravila společnost Sýpka do své podzimní aukce, která se uskuteční v neděli 19. října. Většímu výběru modernistického designu dominuje více než dvacítka položek od kreativního ředitele a klíčové osobnosti vídeňské firmy, Josefa Hoffmanna. Jednotlivé položky posuzovala přední historička skla a kurátorka Pavilonu skla v Klatovech Jitka Lněničková, u většiny nabízených kusů je v aukčním katalogu uváděna realizace konkrétní sklárnou a identifikován vzorový nákres v archivu Wiener Werkstätte.

Tento pramen, dnes uložený ve sbírkách vídeňského Museum für angewandte Kunst (MAK, Muzeum užitého umění), je nepostradatelným průvodcem při autentizaci děl z téměř třicetiletého provozu ateliérů a dílen, od desítek umělců a stovky řemeslníků. Instituce získala archiv až téměř dvacet let po krachu firmy, v roce 1955 od posledního majitele WW. Obsahuje přibližně 16 tisíc návrhů, z nichž pět a půl tisíce vytvořil Josef Hoffmann, a také tisíce vzorků látek, tiskovin, plakátů, pohlednic a obchodní korespondence.

Josef Hoffmann: Nástolec, kolem 1923/24,
foukané sklo, v. 13,5 cm,
Aukční dům Sýpka 19. 10. 2025
vyvolávací cena: 30 000 Kč (+ 23% provize)

Nejdražší položkou v této kategorii bude žebrovaný modrý Nástolec z první poloviny 20. let za vyvolávacích třicet tisíc korun nebo třináctikusový nápojový servis z ranější edice Patrician za vyvolávací cenu patnáct tisíc korun. Solitérní číše a vázy se nabízejí za částky kolem pěti až osmi tisíc korun, sady sklenic budou v neděli zahajovat na přibližně dvojnásobku (vše bez 23% provize). Nastavená cenová hladina zhruba odpovídá starším dražebním výsledkům na českém trhu. Aukční databáze ovšem evidují pouze jednotky Hoffmannových děl v segmentu skleněných stolních souprav.

Josef Hoffmann: Nápojová souprava Patrician, 1917,
foukané sklo, 13 ks, karafa v. 28 cm,
Aukční dům Sýpka 19. 10. 2025
vyvolávací cena: 15 000 Kč (+ 23% provize)

Ve světovém kontextu si jednotlivé například „moserovské“ vázy sáhly až na vyšší tisíce dolarů (Christie's NY 2009), známý servis Patrician se v kompletním počtu vydražil před necelými dvěma lety za více než tři tisíce eur (Dorotheum 2023).

Im Kinsky Vídeň, 21. 10. 2025

Zajímavým doplňkem k designérské vizi Josefa Hoffmanna by mohla být aktuální nabídka v jeho domovské Vídni. Aukční dům Im Kinsky bude předposlední říjnové úterý předkládat publiku desítku autorových realizací především ve stříbře či mosazi. Stolní náčiní a dekorativní předměty, navržené jak pro Wiener Werkstätte, tak pro soukromé klienty, pocházejí ze sbírky loni zesnulého Petera Kovaceka, staršího bratra současného šéfa společnosti Im Kinsky.

Rakouská aukční síň přitáhla celosvětovou pozornost loni v dubnu, kdy prodávala momentálně nejúspěšnější obraz středoevropského regionu, Klimtovu Podobiznu slečny Lieser za více než 35 milionů eur. Tentokrát půjde o podstatně dostupnější cenový horizont, kolem nižších tisíců eur (bez 33% provize).

Josef Hoffmann: Kávový servis, kolem 1908,
stříbro, porcelán, 29 ks, 
Im Kinsky Wien 21. 10. 2025
vyvolávací cena: 10 000 EUR (+ 33% provize)

Velká očekávání vkládají pořadatelé do Kávového servisu z prvních let působení dílen, opatřeného autentickým značením a jedním z prvních „firemních“ dekorů, dnes ikonickým stylizovaným břečťanovým plodem (tzv. efeu gebuckelt). Prodejní částku odhadují experti aukční síně na kladívkových 10 až 20 tisíc eur.

Tlačené značky na spodní straně servisu: výrobce (WW), hlava Diany, autor návrhu (JH), stříbrotepec (AB, kovotepec (JH) - zleva. Zdroj: Im Kinsky 2025

Ke koupi bude ještě například pětice stříbrných váz, vzniklých z Hoffmannovy spolupráce se členkou neobvykle početné ženské sekce Wiener Werkstätte, brněnskou rodačkou, grafičkou a návrhářkou Mathilde Flögl (kolem tří až pěti tisíc eur za kus), nebo raritní pohár Vídeňského autoklubu z roku 1912, zdobený malachity (odhad 50 až 100 tisíc eur).

Hoffmannova produkce ve stříbře je mezi sběrateli vyhledávanou kategorií, zájemci oceňují jak dochované značení autora, kovotepce i firmy Wiener Werkstätte, tak významnou provenienci. Zatím nedostižnými dražebními výsledky v tomto sortimentu se před dvěma lety pochlubila menší britská aukční síň Woolley & Wallis, když se jí podařilo získat šestidílnou sadu servírovacího nádobí ze zakázky pro legendární Palác Stoclet (více než 600 tisíc liber bez poplatků). Na českém trhu je momentální jedničkou Kalamářová souprava za 434 tisíc korun (vč. provize, Arthouse Hejtmánek 2015).

Josef Hoffmann, duchovní i výkonný otec Wiener Werkstätte

Již ve své době byl podnik Wiener Werkstätte ideově, umělecky i řemeslně výjimečný. Představu o povznášejícím potenciálu krásy a kvality, které by měly člověka obklopovat a tím kultivovat, přinesli do firmy všichni jeho zakladatelé. V roce 1903 se architekt Josef Hoffmann a malíř Koloman Moser spojili s průmyslníkem z náchodské textilky Fritzem Waerndorferem a s odhodláním se vrhli do poněkud chimérického podniku. Z umělcových ateliérů vycházely návrhy užitého umění ke kompletnímu vybavení interiérů, od drobných předmětů každodenní potřeby po mobiliářové sestavy, tapety, textilie, tiskoviny, módní doplňky a šperky. Konkrétní výrobky pak obstaraly vlastní nábytkářské, kovotepecké, keramické, kožedělné nebo vyšívačské dílny přímo ve Vídni, specifická řemesla, například sklářská, se řešila formou subdodávek.

Ambiciózní zboží cílilo na movité a poučené zákazníky, ideálně klienty Hoffmannova architektonického ateliéru, kteří by tak od firmy získali dokonalý tzv. gesamtkunstwerk, tedy myšlenkově, esteticky a tvarově komplexní dílo. Dům, byt nebo jen pokoj v protomodernistickém duchu.

Pobočka v Karlových Varech se stala vůbec prvním zastoupením mimo Vídeň. V lázeňském městě plném movitých návštěvníků otevřela v roce 1909. O rok později nabídla také zboží módní, dokonce dříve než rakouská centrála. Zdroj: MAK Wien

Krátce po první podnikové prodejně na vídeňských Příkopech (Graben) vznikla druhá pobočka v Karlových Varech (1909) s prémiovou sekcí módního oblečení (od 1910), následovaná třetí provozovnou v Mariánských lázních (od 1916). Zastoupení v Curychu, New Yorku a Berlíně měla oproti „českým“ obchodům značné zpoždění.

Reklamní pohlednice zmiňuje Mariánské Lázně jako třetí obchod vůbec. Podle adresy sídlil v reprezentativním Café Egerlander, později zotavovně Leningrad, dnes resortu Chateaux Monty. Zdroj: Sotheby's 

Umělecko-řemeslné nasazení neznalo mezí, nicméně ekonomická bilance se po několika letech fungování začala rozpadat. Hlavní investor Fritz Waerndorfer už nedokázal firmu financovat, v roce 1914 zbankrotoval a přesídlil do Spojených států. Wiener Werkstätte se ujal jiný nadšenec s českými, respektive olomouckými kořeny, průmyslník Otto Primavesi, a po jeho nezdaru další z továrníků, niťařský magnát Kuno Grohmann z Vrbna pod Pradědem. Se všemi podporovateli měl moravský rodák Josef Hoffmann velmi blízké pracovně-přátelské vztahy. Podnik se hospodářsky zhroutil a v roce 1932 byl v dražbě zlikvidován.

Architekt se nadále věnoval především své profesi a také mnohaleté pedagogické činnosti na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole. Nacistickou érou prošel na jedné straně jako autor přestavby vídeňského tzv. Domu wehrmachtu, na druhé jako v hlášeních vedený „sudetský Němec spolupracující s židy“. V poválečných letech se pokoušel obnovit myšlenku výjimečné umělecko-řemeslné produkce v projektu Österreichische Werkstätte (1948), nicméně ke spuštění nedošlo. Krátce před Hoffmannovým skonem (1956) se bohatý archiv WW přesunul do tehdejšího Umělecko-průmyslového muzea.

Vdova Karla Hoffmann Schmatz část pozůstalosti postoupila rakouské rodinné firmě Wittmann, která od 70. let v autorské licenci vyrábí designérův ikonický mobiliář. Ke starším vzorníkům z nejslavnější éry Wiener Werkstätte se hlásí ještě například italská společnost Alessi s příbory Rundes Modell, vídeňský sklářský provoz Lobmeyr, specialisté na lustry Woka nebo nábytkáři z firmy Ton.

Pohled do výstavy JOSEF HOFFMANN. Fortschritt durch Schönheit (Pokrok skrze krásu) v Muzeu užitého umění (MAK) ve Vídni. © MAK/Georg Mayer

O Hoffmannův sbírkový odkaz se v maximální míře stará Museum für angewandte Kunst (MAK), které ke 150. výročí narození uspořádalo zatím největší umělcovu výstavu Pokrok skrze krásu (2021-22). S architektovými vazbami na moravskou krajinu návštěvníky seznamuje expozice Muzea Josefa Hoffmanna v rodné Brtnici.

Významné prodeje děl Josefa Hoffmanna na českých aukcích:

Stříbrný kalamář (1908–11)

Josef Hoffmann: Stříbrný kalamář, 1908-11,
stříbro, sklo, 9,5 x 21 x 17 cm, 
Arthouse Hejtmánek 28. 5. 2015
konečná cena: 434 000 Kč (vč. 24% provize)

Proslulost a produktivita Josefa Hoffmanna se na tuzemském trhu příliš neodráží. Užitá umělecká díla, navrhovaná jak pro Wiener Werkstätte, tak pro jiné soukromé výrobce, se ročně počítají v jednotkách kusů, maximálně mírně přes deset v nultých letech. Sběratelská poptávka posledních dvaceti let spíše kolísala a kupující vydávali nejčastěji částky v nižších desetitisících. Sumy přes sto či dvě stě tisíc korun za solitérní kus či malý soubor jsou výjimkou. Pozici dražební jedničky si již deset let drží stříbrný kalamář, identifikovaný v archivu WW jako model S 1033. Značený artefakt stál u Arthouse Hejtmánek 434 tisíc korun, více než dvojnásobek vyvolávací ceny.

Pánská souprava (1911)

Josef Hoffmann: Pánská souprava, 1911,
dřevo, rejnočí kůže, 5 ks,
Aukční dům Zezula 21. 3. 2009
konečná cena: 356 500 Kč (vč. 15% provize)

K zatím nejúspěšnější aukční sezóně významně přispěl prodej pánské soupravy, potažené rejnočí kůží. Z celkového obratu kolem 780 tisíc korun za rok 2009 připadla téměř polovina na tuto položku z produkce Wiener Werkstätte. Časově se řadila k první, sběratelsky nejvyhledávanější etapě Hoffmannova ředitelování, a charakterizovala všechny klíčové hodnoty hnutí: jednoduché tvary, precizní provedení, luxusní materiál. Aukční dům Zezula nasadil cenu za pět kusů kolem pětatřiceti tisíc korun, licitace zakončila na více něž desetinásobku. Pro nového majitele tehdy relativně výhodný nákup, neboť solitérní kusy z kolekce se na evropském či americkém trhu pohybovaly o poznání výše (kolem pěti tisíc eur, respektive dolarů).

Váza (1912)

Josef Hoffmann: Váza, 1912,
sklo čiré, sklo mléčné, v. 25,5 cm,
Dorotheum 26. 11. 2011 
konečná cena: 336 000 Kč (vč. 20% provize)

Stálicí české nabídky je ukázka Hoffmannovy spolupráce se sklárnou v Klášterském Mlýně, nedaleko Kašperských Hor. Tamní huť navazovala na starší tradici sklářského a brusířského mistra Johanna Lötze a především působení jeho druhé manželky, paní Suzanne, která po manželově smrti přejmenovala podnik na Lötz Witwe (Vdova). Pod rodinnou správou se firma stala jednou z nejžádanějších skláren a spolehlivou partnerkou vídeňských objednavatelů od přelomu století do desátých let. Josef Hoffmann byl jedním z nich a středně velká váza s leptaným dekorem je ukázkou takové spolupráce. Kombinace čirého a mléčného skla s černými detaily se v roce 2011 prodala v Dorotheu za nečekaně vysokých 336 tisíc korun, byť zahajovala na necelé pětině výsledné ceny.

Nábytková souprava (1905–10)

Josef Hoffmann: Nábytkový soubor, 1905-10,
borovice, dub, sklo, mosaz, 4 ks židlí, 3 ks mobiliáře, 
Arthouse Hejtmánek 10. 12. 2019 
konečná cena: 210 800 Kč (vč. 24% provize)

Součástí sortimentu Wiener Werkstätte byly i větší truhlářské výrobky. Hoffmann navrhoval mobiliář také do svých projektovaných staveb a interiérových úprav, po drobných dílenských adaptacích byl připraven i do běžného prodeje. Před necelými šesti lety tuto praxi připomněl dřevěný soubor z jídelny a pracovny, představený publiku u Arthouse Hejtmánek. Položka obsahovala psací stůl s křeslem, čtyři židle, jídelní stůl a trojdílný skleník. Pořadatelé nasadili jednu z nejvyšších vyvolávacích cen vůbec, bohatě přes 170 tisíc korun. Kupující ji posunuli až na necelých 220 tisíc korun, aktuální top pětku Hoffmannova aukčního žebříčku u nás.

Květinový košík (1906)

Josef Hoffmann: Květinový košík, kolem 1906,
chromovaný kov, sklo, v. 27 cm,
Aukční dům Sýpka 25. 5. 2008    
konečná cena: 70 800 Kč (vč. 18% provize)

Jeden z nejtypičtějších, a také nejdostupnějších modelů v charakteristickém mřížkovém zpracování představovala kovová žardiniéra. Autorova obliba čtvercového motivu, ať už v běžné produkci nebo na nejluxusnějších zakázkách, mu dokonce vynesla přezdívku Quadratl-Hoffmann. Série drobných stolních dekorací byla v reklamní kampani WW na začátku 20. století avizována za tehdejší „korunové“ částky, dnes za ně sběratelé a sběratelky vydávají desetitisíce. Konkrétně u Aukčního domu Sýpka v roce 2008 stál značený košík bezmála 71 tisíc korun. Novodobé repliky váziček, misek, dóz či organizérů v Hoffmannově estetice se v designových obchodech aktuálně prodávají za stovky dolarů, ve stříbrném provedení za nižší tisíce (např. newyorská Neue Galerie).

Významné prodeje děl Josefa Hoffmanna na zahraničních aukcích:

Závěsná svítidla z bytu Hermanna Wittgensteina (kolem 1906)

Josef Hoffmann: Závěsná svítidla, 1906,
sklo, stříbro, d. 125,7 cm,
Christie's New York 11. 12. 2020
konečná cena: 774 000 USD (vč. provize)

V současnosti mají Hoffmannovy realizace často status muzejních exponátů, ale prvotní účel předmětů byl v zásadě utilitární: vybavit a zkultivovat interiéry. Ve svých privátních zakázkách si architekt mohl dovolit hodnotnější materiály a velkorysejší pojetí, jak tomu bylo i v případě úprav bytu váženého vídeňského lékaře Hermanna Wittgensteina z roku 1906. Ke skříňovému a sedacímu nábytku navrhl autor ještě sestavu tří skleněných lustrů, taktéž z dílen WW. V rodinném majetku setrval kompletní mobiliář asi osmdesát let, než byl rozprodán. Hoffmannova nástropní svítidla šla do aukce u newyorských Christie's v prosinci 2020 a výsledek předčil očekávání. Odhad mezi 200 až 300 tisíci dolarů byl překonán téměř trojnásobně, na konečných 774 tisíc dolarů, historické dražební maximum.

Stříbrný podnos na ovoce (1908)

Josef Hoffmann: Podnos na ovoce (vedle dvě dózy, dvě slánky a mísa), 1908,
stříbro, malachity, 31 x 31 x 31 cm,
Woolley & Wallis Salisbury, United Kingdom 21. 6. 2023
konečná cena: 290 000 GBP (vč. provize)

Umělcovy privátní architektonické realizace se stávaly přirozeným odbytištěm pro výrobky z WW, v jednom případě byla zakázka touto spoluprací přímo podmíněna. V případě novostavby pro bankéře Adolfa Stocleta se totiž Josef Hoffmann vzdal svého autorského honoráře výměnou za možnost vybavit monumentální rodinné sídlo produkcí z dílen. S neomezeným rozpočtem a bez jakýchkoli restrikcí ze strany klienta tak mezi léty 1906-11 vznikla ikonická stavba, známá jako Palais Stoclet a významem přesahující svou bruselskou adresu. Od roku 2009 je zapsána na světovém seznamu Unesco. Výtvarně pojaté interiéry doplňovaly užité jednotlivosti, například velkolepý stříbrný servis zdobený malachity. Zlomek, konkrétně čtyři kusy z rodinného majetku Stocletových, se předloni objevil na trhu, v menší anglické galerii Woolley & Wallis. Jejich experti již tehdy poukazovali na unikátnost položek a doloženou provenienci. Kupující jejich argumenty vyslyšeli a vítěz licitace vytáhl čtvercový podnos z 10 tisíc liber na konečných 290 tisíc liber. Aukční síň následně potvrdila, že také další tři prvky stocletovského souboru za více než 330 tisíc liber si vybral tentýž zájemce na telefonu. Nečekaně tak padl rekord za Hoffmannovo stříbro.

Návrhy pro renovaci pavilonu Secese (nedat.)

Josef Hoffmann: Návrhy na rekonstrukci pavilonu Secese, nedatováno,
tužka, tuš na papíře, 6ks,
Widder Auktionen Wien 28. 11. 2022
konečná cena: 114 996 EUR (vč. provize)

Kompletní archiv WW věnoval vídeňskému muzeu MAK jejich poslední vlastník Alfred Hofmann (se zakladatelem jen shoda jmen), pozůstalost z architektonického ateliéru se značkou ATELIER OB. BAUR. PROF. ARCH. DR. h.c. JOSEF HOFFMANN měla po desetiletí v péči umělcova druhá manželka, paní Karla Hoffmann. Čas od času se na trhu objevily solitérní skicy a kresby, před dvěma lety šlo do aukce dokonce album se šesti návrhy na úpravu pavilonu Secese. Dražebníci z vídeňské Widder Auktionen identifikovali Hoffmannovy pohledy na vstupní halu, interiéry i zahradní exteriéry Olbrichovy přelomové budovy, jejíhož vzniku byl sám účasten. Z vyvolávacích 20 tisíc eur se záhy stal více než čtyřnásobek, když kladívko přikleplo 90 tisíc eur. Po započtení provize stál soubor náčrtů necelých 115 tisíc eur. Jde o momentálně nejúspěšnější položku v kategorii Hoffmannových kreseb.

Zakázkový stůl (1914)

Josef Hoffmann: Stůl pro firmu Reisser & Söhne, 1914,
dub, 75 x 122 x 76,5 cm,
Sotheby's London  24. 2. 2016
konečná cena: 118 750 GBP (vč. provize)

Nábytkové vybavení výstavního stánku tiskařské společnosti Christoph Reisser & Söhne vytvořil Josef Hoffmann v roce 1914, u příležitosti firemní účasti na proslulém knižním veletrhu v Lipsku (Internationale Ausstellung für Buchgewerbe und Graphik). Masivní obdélný stůl a tři knihovní díly z ebonizovaného (tmaveného) dubu nepocházely přímo z produkce WW, ale od jejich stálého spolupracovníka, vídeňského truhláře Jakoba Souleka. Na privátním trhu se soubor objevil již v roce 2005, veřejně byl představen poprvé v roce 2016, v souvislosti s rozptýlením designové kolekce kubánsko-amerického sběratele Roberta Pola. U londýnských Sotheby's tehdy vyhlíželi prodej stolu kolem 40 tisíc liber, dočkali se však částky přes sto tisíc liber. Hoffmannovu stolu stále patří pozice jedničky v segmentu kusového nábytku.