Koncem tohoto týdne proběhne seriál aukcí, na nichž by mohly padnout zajímavé dílčí rekordy. Jeden z hegemonů celosvětového trhu s uměním, aukční dům Sotheby's, bude na své pařížské adrese nabízet necelou stovku položek od učebnicových jmen evropské moderny a poválečného umění. Výběr obrazů, kreseb, soch a objektů za ceny od tisíců po desítky milionů eur pořadatelé rozčlenili do dvou dnů.

Pozdní Monet, cesta k abstrakci (Sotheby's Paris 22. 10.)

Čtvrtek 22. října večer bude patřit tzv. single-owner sale, tedy rozprodeji části sbírky od jedno sběratele, v tomto případě francouzské sběratelky a patronky Jeane Schlumberger (1889–1983). Dědicové rodového majetku se rozhodli pustit do oběhu původně osmadvacet, ve finále šestadvacet položek se souhrnným prodejním odhadem kolem 40 milionů eur (bez provize), pod názvem Le Temps Retrouvé. Největší mediální pozornost poutá čtveřice zajímavých Monetů, na nichž experti od Sotheby's ilustrovali klíčovou úlohu Jeane Schlumberger v revizi umělcovy dnes tolik vyhledávané pozdní tvorby. Díky tomuto příběhu se širší veřejnost také seznámila s osobností galeristky Katii Granoff (1895–1989), iniciátorky a hybatelky celého akvizičního projektu.

Claude Monet: Kosatce, kolem 1924–25,
olej na plátně, 159,6 x 180 cm, 
Sotheby's Paris 22. 10. 2026
odhadní cena: 22 000 000–30 000 000 EUR (+ provize)

Do role aukční jedničky byla pasována téměř dvoumetrová malba s názvem Iris (Kosatce), ze samého závěru autorova života. Energickou sondu do kvetoucích záhonků na své proslulé zahradě v Giverny dokončil asi rok před smrtí. Mimochodem na sté výročí této smutné události budou obdivovatelé impresionismu vzpomínat za půldruhého měsíce, přesně
5. prosince 2026.

Jarní cibulovina se svou sytou barevností a pestrostí tvarů byla spolu s lekníny jednou z autorových nejoblíbenějších květin, cíleně ji zachytil na přibližně dvacítce obrazů či kreseb. Jako výtvarné inspirace Monetovi posloužily florální japonské dřevořezy, které sám sbíral, v plenéru své milované zahrady se s různými kultivary kosatců potkával napřímo. Odborníci v obrazových a písemných pramenech dohledali například kosatec sibiřský, modrý jižní, japonský nebo Kaempferův.

Pohled do současné zahrady v Giverny, dnes součást muzejního komplexu věnovaného odkazu Clauda Moneta. Kosatcové záhony byly malířovým oblíbeným místem. Zdroj: www.en.thevalue.com

Rozměrné plátno s až krajinářsky budovanou kompozicí zůstalo po autorově skonu v jeho ateliéru a spolu s uměleckou pozůstalostí a nemovitostmi v Giverny přešlo na jeho jediného syna, Michela Moneta. Ten se o otcovo přebohaté malířské portfolio staral pragmaticky. Tedy díla z nejpoptávanějších období 90. až nultých let rozprodával, naopak pozdní givernské soubory, které byly po deseti dvaceti letech od svého vzniku považovány za slabší, mistrovým horšením zraku poznamenané kusy, prozatím deponoval.

A právě v takové atmosféře se na scéně objevila zkušená galeristka, znalkyně staršího i současného umění, Pařížanka ruského původu a švýcarského vzdělání, paní Katia Granoff (Kaťja Granov). V polovině 50. let zahájila s Michelem Monetem jednání o odkupu ateliérové pozůstalosti. K zásadní finanční spoluúčasti postupně přesvědčila začínající sběratelku, doposud zaměřenou na francouzský akademismus a romantismus, paní Jeane Schlumberger.

Ta disponovala velkorysým rozpočtem, zděděným po manželovi, inovátorovi a průmyslníkovi v odvětví ložiskové ropné geologie Marcelu Schlumbergerovi († 1953), z dodnes prosperující francouzské společnosti Schlumberger Limited. Dvojice uměnímilovných dam získala Monetův pozdní odkaz v roce 1956 a v inspirativní symbióze pokrokové galeristky a vnímavé sběratelky spolupracovala dalších třicet let.

Část obrazů ozdobila interiéry rezidence Schlumbergerových na pařížské Rue Las-Cases, především "leknínovou" část majitelka Galerie Katia Granoff odprodala do Spojených států. Tam se osobité Monetovy imprese plné velkých barevných ploch a uvolněného malířského výrazu staly zjevením, souznícím s nastupující vlnou abstraktního expresionismu. Neutuchající vášeň amerického publika po Claudu Monetovi přetrvala až do současnosti, vždyť zámořský trh je pro otce impresionismu jednoznačně nejúspěšnější dražební platformou na světě.

Rezidence Schlumbergerových na Rue Las-Cases v Paříži. Dobový pohled do interiérů s obrazem Kosatců. Foto: neurčeno, nedatováno. Archives de la Famille Schlumberger. Zdroj: Sotheby’s. 

Ve čtvrtek předkládané Kosatce nebyly až do minulých dnů nikdy vystavované, mezi experty byla známá pouze černobílá fotografie z 80. let. Pořadatelé dohledali pouze jediný ilustrační snímek originálního umístění v pařížské rezidenci Jeane Schlumberger. Aukční síň Sotheby's vybavila téměř dvoumetrovou položku cenovým odhadem mezi 22 až 30 miliony eur (bez provize), jednoznačně nejvyšší částkou za jakéhokoli Moneta na francouzském trhu vůbec.

Místní publikum by mohlo být akvizičně naladěno, neboť letos v polovině dubna se blýskla hned dvě autorská maxima pro umělcovu domovinu, klasické Pohled na Vétheuil (kladívkových 8,35 milionu eur) a Ostrůvky na Seině u Port-Villez (kladívkových 5,2 milionu eur). Díky katalogovým predikcím by se Kosatce mohly zařadit na průběžné druhé místo pro rok 2026, s desetimilionovým odstupem (v eurech) za červnovým úspěchem Nymphéas (Leknínů) za kladívkových 35 milionů liber (přibližně 40,5 milionu eur, Sotheby's London).

Položka ze sbírky Jeane Schlumberger by si však mohla připsat ještě jedno aukční nej. V případě jen několika málo příhozů nad horní hranici prodejního odhadu by se mohlo zatleskat novému nejdražšímu obrazu na francouzském novodobém trhu s uměním vůbec. Titul absolutní jedničkybjiž více než sedmnáct let náleží středně velkému plátnu Les coucous, tapis bleu et rose (Prvosenky na modro-růžovém koberečku) od Henriho Matisse, za kladívkových 32 milionů eur (Christie's Paris, 2009).

Claude Monet: Smuteční vrba (Ohnivý strom), 1918-19,
olej na plátně, 100,3 x 80,5 cm,
Sotheby's Paris 22. 10. 2026
odhadní cena: 9 000 000–12 000 000 EUR (+ provize)

Výrazné výsledky si pořadatelé čtvrteční přehlídky slibují také od další ukázky Monetova odkazu, zprostředkovaného Galerií Katii Granoff, obrazu Saule pleureur (Smuteční vrba). Monotematických pohledů na stromové zákoutí u zahradního rybníčku v Giverny namaloval Claude Monet asi deset, předkládané ze sbírky Jeane Schlumberger patří k nejpozdnějším. Na podzimních větvích, listech a kůře malíř rozvinul svůj výtvarný postup intenzivního míchání a nanášení barevných past přímo na plátno tak, aby výsledný dojem, možná až zážitek zapůsobil na diváka co nejniterněji. Podtitul L’Arbre de feu (Ohnivý strom) připsala na blindrám až galeristka Granoff, sám Monet názvům svých obrazům nepřikládal téměř žádný význam. Vyvolávat by se mělo začít pod devíti miliony eur, pořadatelé by rádi viděli aspiraci na deset, možná až dvanáct milionů eur (plus provize).

V milionových řádech by se měly pohybovat ještě další dva Monetové, k mání bude také pestrá nabídka francouzských klasiků: Pierre Bonnard, Paul Cézanne, Gustave Moreau nebo symbolistní sochařka Camille Claudel. Část položek ze sbírky Jeane Schlumberger je již nyní prohlášena za trésors nationaux (národní poklady), obdobu našich movitých kulturních památek, s předkupním právem francouzského státu po dobu 30 měsíců a dočasnými omezenými možnostmi exportu. Světově nejatraktivnějších Kosatců se tento nákupní limit naopak netýká.

Kupkova abstrakce (Sotheby's Paris 23. 10.)

O den později, v pátek 23. října, se dostane na přehlídku umění 20. století napříč proveniencemi a historickými styly. Odpoledne se nad třicítkou položek setkají milovníci surrealismu v čele s průměrně šestimilionovým René Magrittem (Morceaux Choisis), v podvečer se pak odehraje třetí etapa aukčního seriálu s podtitulem Modernités.

František Kupka: Nepopisný tvar, 1914–22,
olej na plátně, 112,5 x 114,7 cm
Sotheby's Paris 23. 10. 2026
odhadní cena: 6 000 000–8 000 000 EUR (+ provize)

Všeobjímajícímu výběru před- i poválečného umění v počtu čtyřiceti artefaktů vévodí větší plátno Františka Kupky s francouzským názvem Espace non-descriptif. S předaukčním prodejním odhadem mezi 6 až 8 miliony eur (bez provize) půjde o neoddiskutovatelnou jedničku dne, jasnou lídryni letošních tabulek a při troše příhozové snahy z řad sběratelského publika možná i útok na dlouholetou vítězku Kupkových výsledkových listin napříč síněmi a galeriemi, malbu Le Jaillessement II (Tryskání II) za kladívkových 6,4 milionů liber (orientačně 7,5 milionu eur, Sotheby's London 2021, pro lepší srovnání vše bez provize). Pořadatelé v působivém videomedailonku představili Kupkovu položku jako přelomové dílo na cestě k abstrakci a vysvětlili, jak se u motivu sférických segmentů mohl inspirovat vizuálními efekty kaleidoskopických a jiných optických přístrojů.

 
František Kupka: Raisons graphiques, 1913, reprofoto původního stavu položky Espace non-descriptif. Foto: neurčeno, nedatováno. Zdroj: Sotheby‘s

Princip vířivého, odstředivého, rozfázovaného pohybu kónických prvků, zde červeno-modro-fialových, rozpracovával malíř již kolem roku 1912 a 1913, jak dokládá raritní dobová fotografie díla ještě s titulem Raisons graphiques, uveřejněná v katalogu k páteční aukci, a dvojice známých exponátů Localisation de mobiles graphiques I a II (Museo Thyseen-Bornemisza, Madrid, National Gallery of Art, Washington, D.C.).

František Kupka: Espace non Figurative, 1913, 
barevný lept, 15 x 23cm, 48 x 56 cm (list),
Sotheby's UK 12. 11. 2019 (online)
konečná cena: 5 000 GBP (vč. provize, soubor celkem 3 grafik)

Motivicky blízký je také barevný lept Espace non Figurative. Zcela v duchu svého tvůrčího hledačství se Kupka ke čtvercovému více než metrovému plátnu opakovaně vracel a dalších téměř deset let jej přepracovával do výsledného stavu. Odstranil středový trojlístek a na něj navazující linie, abstrahoval místa při okrajích obrazu. Za datum dokončení malby Espace non-descriptif je považován rok 1922.

Diváckému publiku byla malba představena poprvé na velké jubilejní výstavě v listopadu 1946 v pražském Mánesu, kde byla pod číslem 152 označena jako Nepopisný prostor. Po skončení přehlídky se vrátila do Francie, zpět do Kupkova ateliéru. O necelých pět let později přešla spolu s dalšími asi padesáti abstrakcemi do rukou renomované Galerie Louis Carré, pod jejíž záštitou se prezentovala například na posmrtné výstavě v Musée national d'art moderne (Kupka, 1958) nebo na galerijní přehlídce Kupka, Peintures, 1910-1946 (1964). Podle aktuálních záznamů se Nepopisný prostor dostal po roce 1968, devět let před skonem Louise Carrého, do Ženevy. Ze švýcarské soukromé sbírky ji před jedenácti lety získal nynější předkladatel či předkladatelka. Čeští badatelé se obrazu věnovali opakovaně jak v 60. letech (Ludmila Vachtová), tak v současnosti (Karel Srp, 2012, Vladimír Lekeš, 2016).

František Kupka: Tryskání II, 1922–23,
olej na plátně, 125 x 85 cm,
Sotheby's London 25. 3. 2021
kladívková cena: 6 400 000 GBP
konečná cena:  7 551 600 GBP (vč provize, přibližně 247 600 000 Kč)

O výrazná a rozměrná díla mají umělcovi obdivovatelé setrvalý zájem. Londýnská dražební jednička Tryskání II sice svou pozici drží již pět let, momentální top dvojka, čtyřka a sedmička však zazářily loni, na jaře (Flux et reflux, Formes flasques) a na podzim (Une Pensée). Pokud by Nepopisný prostor v pátek uspěl alespoň na spodní hranici předaukčního odhadu, s přehledem by se umístil na druhé příčce Kupkových historických tabulek. Kdyby se publikum namotivovalo na ještě živější licitaci, položka by aspirovala na samotnou výsledkovou špici. Zahraniční trh je v případě malířových abstrakcí zvyklý na mnohamilionové sumy. Přes 4 miliony eur (orientačně 5 milionů dolarů) se vypracovaly minimálně šestkrát v posledních třech letech, další dvacítka děl se podívala nad milion eur, dolarů či liber.

Tuzemským aukčním statistikám již dva a půl roku vládne mašinistické Conception (Početí) za kladívkových 115 milionů korun (126,5 milionu korun vč. provize, Adolf Loos Apartment and Gallery). Pro letošek se z titulu domácího nejdražšího Kupkova prodeje zatím těší „figurativní“ Pivoňky červené a růžové za necelých 25 milionů korun (Adolf Loos Apartment and Gallery).