Listopadové týdny mají světové aukční síně již tradičně rezervovány pro své nejambicióznější akce. Mezi ně bezpochyby patří rozprodeje kolekcí od jednotlivých majitelů a majitelek, proslulých osobností sběratelského univerza. V posledních letech se tak pozornost publika upírala jak na mistrovské kusy, tak na pikantní okolnosti dražby mnohasetmilionového výtvarného jmění exmanželů Mackloweových (listopad 2021) nebo na astronomickou dolarovou miliardu a půl za výběr z pozůstalosti počítačového pionýra, zakladatele Microsoftu Paula Allena (listopad 2022). Předloňský podzim si podmanila sbírka Emily Fisher Landau. A touto dobou před dvanácti měsíci jsme si připomněli inspirativní příběhy dvou tehdy zesnulých silných hráček na trhu s uměním, Sydell Miller a Micy Ertugan.

Sbírka Leonarda A. Laudera (1933-2025)

V příštím týdnu přijde řada na odkaz dalšího nepřehlédnutelného aktéra zámořské sběratelské scény, Leonarda A. Laudera, který skonal letos v červnu, ve věku dvaadevadesáti let. O prestižní pořadatelství této pozůstalostní dražby se utkali oba tahouni současného byznysu, aukční domy Sotheby’s a Christie’s. Podle odborných médií rozhodovala výše prodejní záruky, která byla jen v případě tří nejatraktivnějších položek vyčíslena na neoficiálních 300 milionů dolarů. Na léta nevídanou částku kývla společnost Sotheby’s. Obratem se vyrojily spekulace o případných, v pozadí stojících privátních partnerech, jimž by se některý z Klimtů s tak prestižní proveniencí mohl hodit. Diskutovaná jména tzv. třetí strany (third-party guarantee), američtí podnikatelé a finančníci s vášní pro výtvarné umění Ken Griffin nebo Jeff Bezos, francouzský magnát Bernard Arnault nebo tchajwanský miliardář Pierre Chen, by na to volné prostředky jistě měla. Otázkou zůstává, zda by nabízená díla konvenovala jejich sběratelskému vkusu.

Leonard Lauder (1933-2025) se svou matkou Estée Lauder v sídle firmy v New Yorku, kolem 1970. Zdroj: A Look Back at Cosmetics Industry Icon, Art Collector, and Philanthropist [In Photos]. Fairchild archive
Jádro čtyřiadvacetikusové přehlídky, která bude zahájena v úterý 18. listopadu, totiž leží v evropské rané moderně ze středoevropského regionu. Náklonost k tomuto segmentu zdědil americký kosmetický průmyslník Leonard Lauder mimo jiné po svých předcích, kteří se za „velkou louži“ vypravili z Rakouska, Maďarska a Horních Uher, dnešního Slovenska. Jeho matka Josephine Esther Mentzer (1908—2004) se již narodila v New Yorku, kde si v roce 1930 vzala Josepha Lautera, potomka haličských imigrantů. Ze skromných začátků společně vybudovali impérium krásy, péče a vůní, které pod jménem Estée Lauder prosperuje dodnes.

Detail z fotogalerie historie společnosti Estée Lauder Companies. Otevření první pobočky kosmetického podniku v Praze v roce 1994 za účasti Leonarda a Ronalda Lauderových.                 Zdroj: www.elcompanies.com

Jejich prvorozený syn Leonard A. Lauder (1933—2025) se do rozrůstajícího se rodinného podniku zapojil v roce 1958 a pokračoval na mnoha vedoucích postech, stejně jako o něco později jeho bratr, Ronald S. Lauder, jehož české prostředí zná jako zakladatele společnosti CME (Central European Media Enterprises) a majitele devadesátkové TV Nova.

Velkorysé ekonomické zázemí a rodičovský příklad nasměrovaly oba bratry ke sběratelství. Jako mladší generace amerických milionářů přeskočili staré umění a francouzský impresionismus a zaměřili se na v té době okrajovější segment, evropskou protomodernu, rakouskou secesi a německý expresionismus. Důležitým svorníkem mezi starým kontinentem a zámořskou poptávkou po těchto artefaktech byl původem vídeňský kreslíř, grafik a galerista Serge (Siegfried) Sabarsky, který od konce 60. let provozoval na Manhattanu vlivnou výstavní síň. Do českých kulturních dějin se zapsal jako iniciátor a podporovatel českokrumlovského Art Centra Egona Schieleho (od 1992). Sběrateli Leonardu Lauderovi zprostředkoval mimo jiné nákup předkládané Klimtovy Rozkvetlé louky, s jeho mladším bratrem Ronaldem Lauderem se podílel na vzniku specializované a dnes velmi prestižní sbírkové instituce Neue Galerie na Manhattanu. Právě toto soukromé muzeum od roku 2006 vlastní asi nejproslulejší Klimtův portrét s obdobně slavnými osudy, tzv. Zlatou Adele (podrobnější článek o tomto tématu přinesl server Artplus již dříve).

Část kolekce francouzského kubismu v interiérech sběratele Leonarda A. Laudera. Zdroj: Sotheby's

Hlavní dědic kosmetické říše si svůj výtvarný rejstřík rozšířil ještě o raný francouzský kubismus, americký minimalismus nebo fotografii. Živě nakupoval, ale stejně aktivně své početné a cenné kolekce také probíral, ať už formou odprodejů nebo darů. Jako nejštědřejší patron je veden v historii Whitney Museum of American Art, jemuž spolu s řadou uměleckých děl poukázal v roce 2008 částku 131 milionů dolarů. Ojedinělý soubor devíti desítek maleb, kreseb a plastik od kubistických mistrů Braqua, Grise, Légera a Picassa v hodnotě jedné miliardy dolarů pak v roce 2013 převedl do newyorského Metropolitního muzea.

Obdobně filantropické poselství naplní i výnos z nadcházející pozůstalostní aukce. Předpokládané stovky milionů dolarů by měly prospět rodinné nadaci Lauderových, zaštítěné jmény Leonardovy matky Estée a jeho první manželky Evelyn (1936-2011), zakladatelky kampaně Růžová stužka (Pink ribbon) jako symbolu boje proti rakovině prsu.

Gustav Klimt: Podobizna Elisabeth Lederer, 1914-16,
olej na plátně, 180,4 x 130,5 cm, 
Sotheby’s New York 18. 11. 2025
Sbírka Leonarda A. Laudera
odhadní prodejní cena: nezveřejněna (orientačně 150 000 000 USD bez provize)

Absolutní jedničkou dražební nabídky, a výhledově i celé letošní sezóny, bude celofigurová Podobizna Elisabeth Lederer (Bildnis Elisabeth Lederer) od Gustava Klimta, aukční komety posledních let. Katalog přinesl detailní umělecko-historickou analýzu obrazu od jednoho z nejvyhledávanějších vídeňských portrétistů. Neméně objevná byla také sonda do druhého života plátna, neboť bouřlivé události první poloviny 20. století se do osudů Podobizny náležitě propsaly.

Objednavatelem reprezentativní malby byl totiž židovský podnikatel původem z českého prostředí, August Lederer. Rodák z České Lípy (Böhmisch Leipa), student z Prahy a palírník z Mladé Boleslavi se etabloval ve Vídni, kde mu s úspěšnou kariérou velkoobchodníka s kulturními zájmy zásadně pomáhala jeho choť, Serena Pulitzer z uherské části monarchie. K bontonu vyšších vídeňských vrstev patřilo mimo jiné mít zmodernizovaný interiér od Josefa Hoffmanna, učitele kreslení pro své děti, v případě Ledererových Egona Schieleho, nebo výstavní portrét od Gustava Klimta. Tím vším se jedna z nejbohatších podnikatelských rodin pyšnila v nultých a desátých letech. Především díky paní Sereně Lederer se stali Klimtovými nejvelkorysejšími podporovateli, ať už formou přímých objednávek nebo společenskými vazbami a styky.

Paní Serena Lederer, rozená Pulitzer, ve svém vídeňském salonu na Bartensteingasse 8, kolem roku 1930. Klimtova podobizna její dcery Elizabeth na stěně. Foto: Martin Gerlach, ÖNB/Imagno/Getty Images. Zdroj: Sotheby's

Velkoformátová Podobizna zachycovala slečnu Elizabeth Lederer jako dvacátnici, která zdědila půvab a energii po své maďarské matce, časté Klimtově modelce ještě z malířova akademického období. Paní Serena Lederer poptávala předání definitivy opakovaně, s lehkými obavami o autorovy všeobecně známé dlouhé dodací lhůty. Podařilo se jí to v roce 1916, po dvou letech od prvních skic. Celoživotní obdiv ke Klimtově tvorbě vyjádřila také tím, že po jeho nečekaném skonu odkoupila kompletní kresebnou pozůstalost, čímž rozšířila rodinnou sbírku na jednu z nejobsáhlejších umělcových kolekcí své doby. Velké dějiny konce 30. let však nenechaly u Ledererových kámen na kameni.

V roce 1936 zemřel August Lederer, paní Serena uprchla před ničivým nacistickým postupem narychlo do rodného Maďarska, dědic podniku Erich Lederer do Ženevy. Umělecký majetek ve Vídni tak opatrovala již jen Elizabeth, provdaná baronka Bachofen-Echt. V březnu 1938 si pro rodinné obrazy, kresby, staré mistry, renesanční bronzy, historický mobiliář nebo textilie přišla zabavovací komise a v rámci divokých nezdokumentovaných přesunů, rekvírování i prostých krádeží byly rozprášeny stovky předmětů nejvyšší umělecké kvality.

Dobová fotografie Ericha Lederera s restituovaným portrétem od Egona Schieleho, osobního přítele a bývalého domácího učitele kreslení. Dědické spory mezi rodinou Ledererových a rakouským státem trvaly až do roku 2002. Zdroj: https://www.factsandfiles.com/projects/kunstsammlung-lederer/

Po smrti paní Sereny Lederer v roce 1943 byla její dcera donucena odprodat několik zbývajících chef-d'œuvrů také do tehdejších rakouských státních institucí, s čímž ještě desítky let po skončení války bojovali dědicové Ledererových. Samotná modelka Klimtovy velké Podobizny, Elisabeth Lederer Bachofen-Echt, zemřela v tristních podmínkách v říjnu 1944, v padesáti letech v rodné Vídni. Nedožila se tak tragické tečky za osudem bohaté rodinné sbírky. Notná část artefaktů z kolekce Ledererových, včetně minimálně deseti Klimtů, byla totiž nenávratně zničena 8. května 1945 při výbuchu centrálního skladiště konfiskovaných uměleckých děl v dolnorakouském zámečku Immendorf.

Aktuálně nabízený obraz téměř zázračně přežil veškeré útrapy druhé světové války ve vídeňských depozitářích a v roce 1948 jej zrestituoval Elizabetin bratr, Erich Lederer. Stejně jako další ukázky rakouské výtvarné secese a moderny z rodinného dědictví se časem dostal na americký trh s uměním.

Pohled do původní instalace v interiérech apartmánu Leonarda A. Laudera. Zdroj: Sotheby's

Klimtovu Podobiznu zakoupil Leonard Lauder v roce 1985 přes galerii Serge Sabarského a od té doby zdobila sběratelovy privátní pokoje manhattanského apartmá. Posledních osm let byla formou dlouhodobé zápůjčky vystavena v kanadské Národní galerii v Ottawě. Pečlivě zrekonstruovaná provenience původem středoevropského židovského majetku, bez jediného stínu nevyjasněných restitučních nároků, jistě přispěla k atraktivitě položky od dnes tak žádaného malířského mistra.

Předloni zahýbalo tabulkami autorské maximum za Dámu s vějířem (Dame mit Fächer, přes 85 milionů liber u londýnských Sotheby’s), loni v dubnu se do hledáčku světových odborných médií dostal pětatřicetimilionový úspěch (v eurech) Podobizny slečny Lieser (Fräulein Lieser) z aukce v menší vídeňské společnosti Im Kinsky. Oficiální katalog sice přesný odhad prodejní ceny nevyčíslil, nicméně experti spekulují o částce kolem 150 milionů dolarů. Tím by se Klimtův portrét z Lauderovy sbírky stal nedostižným rekordmanem autorových veřejných dražeb, na dohled zatím nejvyšších částek z privátního sektoru obchodu s uměním. Pravděpodobných 150 milionů dolarů totiž nejmenovaného čínského sběratele stála Podobizna Adele Bloch-Bauer s číslem II, téměř dvoumetrová akvizice z kolekce americké moderátorské hvězdy a milovnice obrazů Oprah Winfrey. O ještě vyšší částce, přes 180 milionů, se hovořilo v případě Vodních hadů II v bývalé Rybovljevově sbírce. 

Gustav Klimt: Kvetoucí louka, 1908,
olej na plátně, 110 x 110 cm,
Sotheby’s New York 18. 11. 2025
Sbírka Leonarda A. Laudera
odhadní prodejní cena: nezveřejněna (orientačně 80 000 000 USD bez provize)

Vysoké ambice mají i dvě další Klimtova díla z Lauderovy pozůstalosti, ikonické metrové krajiny z malířových letních idylických pobytů u rakouských jezer. Vyšší desítky milionů dolarů padnou díky avizované prodejní záruce bezpochyby, otázkou přesto zůstává možný cenový nárůst a rozšíření počtu potenciálních stomilionových zářezů do světové aukční historie. 80 milionů dolarů a více by mohlo být vydáno například za Kvetoucí louku (Blumenwiese) z konce nultých let. Barevná férie v oblíbeném japonizujícím čtvercovém formátu patřila mezi autorovu volnou tvorbu, kterou se prezentoval ve svém ateliéru a na výstavách. Krátce po vzniku ji na jedné z přehlídek zakoupili manželé Kollerovi, malířka Broncia Pinell (původně haličská Rakušanka Bronisława Pineles) a lékařská kapacita Hugo Koller. Rodinný majetek položidovské rodiny se podařilo uchránit i přes hrůzy 40. let a přes dva další soukromé vlastníky se začátkem 80. let Kvetoucí louka objevila v zámoří. Obdobně jako v případě Klimtovy Podobizny Elizabeth Lederer zastoupil roli akvizičního poradce bývalý Vídeňan a znalec oboru Serge Sabarsky.

Pohled do původní instalace v soukromé ložnici sběratele Leonarda A. Laudera. Zdroj: Sotheby's

Americký podnikatel Leonard Lauder si plenérové zátiší pověsil do své ložnice jako privatissimo a na krátkodobé výstavy je zapůjčoval jen sporadicky. Nejdražší položka tohoto „květinového“ segmentu se doposud obchodovala za necelých 48 milionů liber (Sotheby's London v roce 2017), kdy vstoupila do aukce Květinová zahrada (Bauerngarten). Dlouholetý český, respektive československý majetek ve správě Národní galerie se za diskutabilních okolností vyměnil v roce 1968 do mnichovské galerie a o padesát let později se blýskl tehdejším Klimtových světovým maximem.

Gustav Klimt: Zalesněné úpatí v Unterachu na Atterském jezeře, 1916,
olej na plátně, 110 x 110 cm,
Sotheby’s New York 18. 11. 2025
Sbírka Leonarda A. Laudera
odhadní prodejní cena: nezveřejněna (orientačně 70 000 000 USD bez provize)

O pár milionů dolarů dostupnější položkou by podle spekulací měla být zajímavá přírodní scenérie Zalesněné úpatí v Unterachu na Atterském jezeře (Waldabhang bei Unterach am Atterse) z období posledních malířových prázdnin mimo zakázkami svazovanou, hektickou Vídeň. V neobvyklé perspektivě zachycené břehy oblíbeného Attersee vytvořil v roce 1916, dva roky před svým nečekaným skonem, jako vůbec poslední krajinu, která se dochovala dodnes. Ještě o něco pozdější pohled na Bad Gastein ze sbírky Ledererových totiž vzplanul společně s dalšími díly v květnu 1945 při immendorfské explozi. Prvními majiteli Zalesněného úpatí byli malířův osobní přítel a podporovatel, ocelářský magnát Heinrich Böhler s rodinou. Leonard Lauder zakoupil plátno v roce 1972 přímo od dědiců, jako svého vůbec prvního Klimta.

Pohled do původní instalace v interiérech apartmá Leonarda A. Laudera v New Yorku. Zdroj: Sotheby's

Nečekaný přírůstek do tehdy jinak orientované sbírky – spíše meziválečně avantgardní nebo abstrakcionistické – podle majitelových slov ovlivnila mimo jiné vůbec první Klimtova výstava v Americe z roku 1965. Desítky let krajina zdobila podnikatelovu soukromou čítárnu v tzv. muzejní části domova Lauderových. Do úterní pozůstalostní aukce přešla stejně jako Podobizna z kanadské stálé expozice.

Edvard Munch: Svatojanská noc, 1901-03,
olej na plátně, 105 x 99,8 cm,
Sotheby’s New York 18. 11. 2025
Sbírka Leonarda A. Laudera
odhadní prodejní cena: 20 000 000 - 30 000 000 USD (bez provize)

Očekávanou přehlídku u Sotheby’s obohatí ještě například dvě skicy k ikonickému Klimtovu Portrétu Adele Bloch, tzv. Zlaté Adele, za částky kolem jednoho až dvou set tisíc dolarů nebo zajímavý metrový Edvard Munch, aspirující na autorskou dražební top trojku. Větší plátno s názvem Svatojanská noc (Sankthansnatt) by totiž mohlo rozšířit překvapivě skromnou umělcovu bilanci na veřejných aukcích, neboť většina obrazů učebnicového modernisty je v institucionálních sbírkách. Reprezentativních obrazů se doposud dražily jen vyšší desítky, ve srovnatelné kategorii se zatím nejlépe dařilo Dívkám na mostě (Girls on the bridge) za více než 48 milionů dolarů před devíti lety u Sotheby’s. Munchův absolutní rekord si drží středně velký pastel Výkřik (Skrik) za 107 milionů dolarů (bezmála 120 milionů včetně provize, 2012). Tajnosnubná kompozice s typickými postavami patřila již kosmetické průkopnici Estée Lauder a dědictvím přešla na další generaci. Potomci Leonarda Laudera se rozhodli zařadit ji do rozprodeje za dvacet až třicet milionů dolarů.

Pohled na původní instalaci v apartmá Leonarda A. Laudera. Zdroj: Sotheby's

Dobře zdokumentovaný obraz nese i jasnou českou stopu, neboť byl dva roky po svém vzniku vystaven na přelomové výstavě v Praze. Spolek Mánes uspořádal svému norskému kolegovi zatím nejreprezentativnější výstavu ve střední Evropě v roce 1905. Kulturní událost roku zasáhla běžné publikum i samotné umělce, pro něž se Munchovy obrazy, kresby i lepty staly inspirativním a formativním přesunem k moderně. Za pět týdnů navštívilo Kotěrův pavilon pod Kinského zahradou tři tisíce diváků, tisk byl plný reportáží a komentářů z výstavy. Malbě z Lauderovy sbírky bylo přiděleno číslo 110 a titul V noci Svatojanské. Pořadatelé ji nacenili na 1 000 korun. Žádný prozíravý kupec se tehdy v Praze nenašel. Položka se neprodala, neboť od roku 1916 figurovala v kolekci osloského rejdaře Antona Klavenesse.

Obrazy Edvarda Muncha na výstavě v roce 1905 v Praze. Dražená položka č. 110.

Ceník děl na výstavě Edvarda Muncha v Praze. Položka Svatojanská noc má číslo 110. Zdroj: https://databazevystav.udu.cas.cz/

Po večerní aukci bude o den později, 19. listopadu, následovat denní výběr americké a evropské moderny a poválečného umění za nižší stovky a desítky tisíc dolarů. Všechny položky mají úzkou vazbu na sběratelův profesní, osobní či mecenášský příběh, ať už jako impulzivní akvizice (například pracovní skicy land-artového guru Christa z přelomu tisíciletí) nebo popartové objekty Claese Oldenburga z kanceláří firemního impéria Estée Lauder.