Edward Burne - Jones: Love among the Ruins / 1873 / akvarel a kombinovaná technika na papíře / 96,5 x 152,4 cm / předaukční odhad 3 - 5 milionů GBP

Název práce z roku 1873 pochází ze stejnojmenné básně, v té době velmi populární, anglického básníka Roberta Browninga. Malba vznikla v nejplodnějším a nejtvořivějším období Burne-Jonesovy umělecké kariéry. Modelem se malíři stala jeho múza - temperamentní Řekyně Maria Zambaco. S ní se Burne-Jones seznámil v roce 1866, když mu její matka zadala zakázku na dceřin portrét. Dvojice udržovala milostný poměr, ale tento vztah udržovala v tajnosti, jelikož Burne-Jones byl ženatý a Maria Zambaco čerstvě opustila manžela a dvě děti. Na povrch aféra prosákla, až když chtěl Burne-Jones tento vztah po třech letech ukončit a Maria se pokusila o sebevraždu v jednom z londýnských kanálů.

Přestože se jedná o akvarel, barva smíchaná s arabskou gumou a dalšími pojidly působí jako olejová práce. Zaměnitelnost s olejomalbou málem způsobila i zánik tohoto výjimečného díla. V roce 1893 byla při masové výrobě fotogravury malba silně poškozena, a to právě z důvodu záměny za olejomalbu. Fotografický ateliér totiž nerespektoval štítek na rámu varující před aplikací vlhkých materiálů a jeho zaměstnanci - aby dodali dílu větší lesk - nanesli na akvarel vaječný bílek. Burne-Jones dlouho věřil, že práce je nenapravitelně zničena. Po pěti letech, kdy viselo dílo v jeho ateliéru, a namaloval podle něj olejovou kopii, ho asistent přesvědčil, aby se původní akvarel pokusil restaurovat. To se nakonec i podařilo. Charles Fairfax Murray díky užití hovězí žluči bílek z podkladu odstranil a malíř pak jen poopravil Mariinu tvář.

Podle expertů aukčního domu se jedná o nejromantičtější a nejpůvabnější Burne-Jonesovo dílo, které se stále nachází v soukromých sbírkách. Obraz nebyl na trhu dlouhých padesát let. Na výstavě byl k vidění naposledy viděn dokonce až před sto lety, i když předtím byl vystavován poměrně často. Ihned v roce svého vzniku (1873) byl akvarel k vidění v londýnské Dudley Gallery. Pět let poté cestoval do Paříže, kde byl součástí světové výstavy (Exposition Universelle). V roce 1887 se pak objevil na Královské jubilejní výstavě v Manchesteru. V roce 1892 byl zapůjčen na výstavu do londýnské Guildhall a o rok později na Burne-Jonesovu retrospektivu, kterou pořádala rovněž v Londýně New Gallery.

Tak vzácné Burne-Jonesovo dílo se na trhu objevuje po dlouhé době. Naposledy byla práce podobného významu Laus Veneris dražena v roce 1971. Za zmínku stojí, že když se Love among the Ruins objevila v aukci v roce 1908 poprvé, přinesla majiteli 1650 liber. Za dalších 50 let, tedy v roce 1958, se cena propadla na 500 liber. Dosavadní Burne-Jonesův rekord je z roku 2001 a činí 1,2 miliony liber. Tentokrát předaukční odhad naznačuje, že očekávání jsou vysoká. Bude-li dražba úspěšná a dílo si najde nového majitele, předaukční odhad 3 -5 milionů liber je zárukou, že padne nový autorův rekordů. Přispět by tomu mohlo i načasování. V Tate Britain právě probíhá výstava Pre-Raphaelite, Victorian Avant-garde, jejíž součástí je i Burne-Jonesova pozdější olejová kopie.