Téměř metrový Portrét dámy pochází z autorova vrcholného období mezi léty 1620-1625, kdy v Antwerpách vedl prosperující, výkonný a velmi dobře kooperující malířský podnik. Jak bylo v tehdejší praxi běžné, na definitivních obrazech se podílela jak dílenská, tak mistrovská práce, a to v různých poměrech. Hlavně aby byl objednavatel spokojen a za výsledek zaplatil. O identitě zpodobněné ženy se dodnes spekuluje. Prameny ji zpětně, nepříliš přesvědčivě, ztotožňovaly s Rubensovou první manželkou Isabellou Brantovou, nebo s dámou z tehdy v Antwerpách vládnoucích španělských kruhů či s některou z členek známé portugalské šperkařské rodiny Duarte v Rubensově sousedství.

Existují dvě rozměrově téměř shodné varianty Portrétu. Jedna, na dřevěné desce, neopustila téměř tři sta let nizozemský Haag. Přes šlechtické majitele se dostala do královského, potažmo státního majetku a je vystavena ve stálé expozici muzea Mauritshuis. Ta druhá, na plátně, urazila mezi místem vzniku a březnovým prodejem v Polsku podstatně delší kus cesty. Z Rubensova ateliéru byla kolem roku 1626 prodána jako součást většího akvizičního balíčku obrazů a starožitností vévodovi z Buckinghamu a ocitla se tak na více než dvě stě let na anglické půdě. Dle různých prodejů a dědických převodů například v Londýně či na zámku Stowe House.

V roce 1910 se obraz objevil v soukromé sbírce v Paříži, těsně před druhou světovou válkou nakrátko v Dánsku (sbírka rodiny von Moltke) a v roce 1950 jej zakoupil egyptský princ Mohammed Ali Ibrahim, toho času v pařížském exilu v důsledku událostí kolem republikánské revoluce v Egyptě. Jak dokládá fotografie z časopisu Elle z 25. října 1957, Rubensovu obrazu bylo v obývacím pokoji královské rodiny vyčleněno prestižní místo nad krbem. Po smrti prince Mohammeda přešel Portrét dámy na jeho manželku osmanskou princeznu Hanzade (sedící), po její smrti v roce 1998 na jejich syna prince Ahmeda Rifaata (stojící u krbu).

Jelikož princ Ahmed Rifaat zemřel v Káhiře 2. listopadu 2011 svobodný a bezdětný, Rubensovo plátno se uvolnilo z rodinného dědictví a deset let setrvávalo v londýnské soukromé sbírce. V pobrexitové éře byl tedy prodávající veden jako vlastník mimo země EU a pořadatelská aukční síň zdůrazňovala, že dílo je opatřeno všemi náležitými dokumenty pro vývoz z Velké Británie. Veřejnosti bylo naposledy představeno na rubensovské výstavě v Bruselu (Le siecle de Rubens, Musées Royaux des Beaux-Arts de Belgique) v roce 1965.

Polský absolutní rekord, v přepočtu asi 3,4 milionu dolarů, je v rámci rubensovských prodejů ve středoevropském prostoru opravdu ojedinělý, nicméně o řád za celosvětovými aukčními maximy. Ať už za Vraždění neviňátek u Sotheby´s v červenci 2002 (76,5 milionu dolarů, psali jsme zde) nebo za obraz Lot a jeho dcery u Christie´s v červenci 2016 (58,1 milionu dolarů). Obě dražby se uskutečnily v londýnských pobočkách.