V porovnání například s elegantním veletrhem TEFAF v Maastrichtu, který začíná v pátek (18.–27. 3. 2011) a nabízí zejména staré mistry a starožitnosti, Armory je zaměřen převážně na moderní a současné umění. Na jednom molu vystavovaly galerie zastupující umění 20. století, zatímco na druhém byly soustředěny galerie s nabídkou 21. století. Letošní ročník byl zaměřen na oblast Latinské Ameriky, odkud vystavovalo 18 galerií (Argentina, Kolumbie, Chile, Brazílie a další). Hojně byly zastoupeny i německé galerie. Jediným českým zástupcem na Armory Show byla galerie Jiřího Švestky.

Strategie vystavovatelů jsou různé. Vystavovatelé buď prezentují jen jednoho umělce, kterého galerista zastupuje, nebo veřejnosti představí průřez všech zastupovaných autorů. Český galerista Jiří Švestka zvolil tu druhou a letošní účast si docela pochvaloval. Na vyčleněném prostoru vystavoval například plátna Josefa Bolfa, fotografie Petry Feriancové a Miroslava Tichého, velkoformátový obraz Andreje Dubravského či objekt Krištofa Kintery.

Mnoho galeristů zmiňuje pořádání a účast na veletrzích za nejpřínosnější změnu na trhu s uměním posledních let. Najdete tu totiž výtvarná díla nejlepší kvality soustředěná na jednom místě. Veletrh tak představuje skvělou příležitost nejen pro galeristy a sběratele, ale například i pro kurátory. Prostředí veletrhů s uměním je ale rovněž velmi kompetitivní, neboť vystavující galerie musí většinou nejprve se svým projektem projít výběrovým řízením. Nejprestižnější veletrhy, jako je Art Basel, Frieze v Londýně či Armory Show, jsou přísně výběrové.

Docela barvitě tento proces a celkově vypjatou veletržní atmosféru popisuje Sarah Thorton ve své knize Seven Days in the Art World. Stejně přísně jako jsou vybíráni vystavovatelé, jsou selektováni a kategorizování i návštěvníci. Jako první mají přístup na veletrh VIP klienti, kteří tak oproti ostatním sběratelům získávají náskok. Před vypuknutím krize se stávalo, že po jejich prohlídce mnoho děl na prodej pro ostatní sběratele nezůstalo. Tyto časy jsou sice dnes již jen vzpomínkou, velcí sběratelé se ale stále snaží dostat se na veletrh co nejdřív.

Tato snaha někdy vede k velmi kuriózním situacím. Například pařížský galerista Emmanuel Pirrotin byl potrestán poté, co konzultantovi Philippe Ségalotovi a majiteli aukčního domu Christie’s Francoisi Pinaultovi na Art Basel zapůjčil svůj vystavovatelský průkaz. Právě proto, aby mohli přehlídku vidět ještě před otevřením. V souvislosti s touto příhodou se traduje také její pokračování o tom, jak se nezaměnitelný Francouz s extravagantní hřívou (Philippe Ségalot) s pomocí hollywoodských maskérů přestrojil za plešatého muže a dostal se na veletrh s průkazkou poslíčka. Když se Sarah Thorton Philippa Ségalota na tento příběh ptala, odpověděl, že tuto pomluvu už také slyšel.