Josef Šíma, Ateliér, 1934, olej na plátně, 99 x 144 cm, cena: 28 800 000 Kč

Hlavními hvězdami aukce byly vedle Šímova Ateliéru, který aukční síň vybrala též na obálku katalogu, obrazy Václava Tikala, Maxe Švabinského a Antonína Slavíčka. Od Tikala byl dražen obraz Skály hostí z roku 1946, titulní dílo jeho monografie. Od Švabinského galerie nabízela nově objevenou variantu jednoho z jeho nejslavnějších obrazů Splynutí duší. Od Slavíčka to byl obraz Na lavičce, vrcholná ukázka jeho osobitého pojetí impresionismu.

První přišel na řadu Tikalův obraz, který byl dražen jako položka číslo 18. Dražba startovala na 3 milionech (bez aukční provize) a několik zájemců v sále i na telefonech ji rychle vyhnalo na 5,5 milionu korun. Včetně provize tak vítěz aukce za obraz nabídl 6,6 milionu korun, což je téměř o 2,3 milionu víc, než byl malířův dosavadní aukční rekord. Předaukční odhad počítal s cenou 4 až 6 milionů korun (bez provize).

Václav Tikal: Skály hostí, 1946,
olej na plátně, 90 x 70 cm,
cena: 6 600 000 Kč

Hned jako další položka, číslo 19, přišel na řadu Max Švabinský. Dražba startovala na 3 milionech korun a odhad počítal s cenou 5 až 7 milionů korun (obojí bez provize). Dva zájemci v sále a jeden na telefonu cenu rychle vyhnali až na 7,9 milionu, tedy na 9,48 milionu korun včetně provize. Dražitel číslo 207 měl ruku s dražebním číslem zvednutou po celou dobu několikminutové aukce, nakonec jej však přebil jiný dražitel sedící v přední části sálu a dražící pod číslem 230.

Šímovo rozměrné plátno bylo draženo jako položka číslo 28 (více o tomto díle zde). O obraz se utkali dva zájemci v sále a jeden na telefonu. Přihazovalo se po sto tisících a z 13 na 24 milionů korun (bez provize) cena vylétla s jen minimem pauz. Vítězem aukce se stal dražitel s číslem 214. Den starý Šímův rekord obraz včetně provize překonal o více než 5,9 milionu korun.

Max Švabinský: Splynutí duší,
1895-96, olej na plátně,
80 x 60 cm, cena: 9 480 000 Kč

Ještě rychlejší a překvapivější průběh měla dražba Slavíčkova obrazu, který jako položka číslo 44 přišel na řadu zhruba po hodině trvání aukce (více o tomto díle zde). Zájem o něj projevili tři sběratelé v sále a jeden na telefonu. Tempo dražby neurčovaly jednotlivé příhozy váhajících dražitelů, ale jen rychlost, s jakou licitátor dokázal odříkat postupně rostoucí řadu čísel. Ze 7 na 15 milionů korun se dostal prakticky na jeden zátah, jen s krátkými pauzami vždy při překročení dalšího milionu. Obraz získal opět dražitel vystupující pod číslem 214, který za obraz včetně provize nabídl 18 milionů korun.

Antonín Slavíček: Na lavičce, 1899, syntonos na lepence, 66 x 79 cm, cena: 18 000 000 Kč

Všechny jmenované prodeje – a nejen je – zaplněný velký sál pražského Žofína odměňoval potleskem. Galerie Kodl tentokrát poprvé pořádala aukci samostatně, bez spolupráce s galerií Vltavín. Aukce Vltavínu sice bezprostředně navazovala, až do letošního května však obě galerie aukce pořádaly společně a jejich položky se v aukčním katalogu střídaly.

Podle galeristy Martina Kodla byla důvodem této změny hlavně potřeba Galerie Kodl mít samostatný katalog. Při dosavadní praxi byly podle něj reprodukce příliš malé, nebo se katalog stával tak tlustým, že jej nebylo možné rozesílat jako běžné psaní.