Fillův muž s dýmkou vzhlíží k dvaceti milionům
22. května 2025
Text Skřivánek Jan | Datum 03.07.2014
Poslední větší výstava Emila Orlika v českých zemích se uskutečnila před šestnácti lety v Chebu a v Ostravě. K vidění na ní tehdy bylo dvanáct Orlikových obrazů a stovka jeho kreseb a grafik z veřejných sbírek. Šest desítek obrazů z umělcovy pozůstalosti přitom ve stejné době leželo v depozitáři Národního památkového ústavu, aniž by o nich kdo z historiků umění věděl a aniž by kdy byly vystaveny. Nyní jsou postupně rozprodávány na aukcích u nás a v Německu.
Emil Orlik se narodil v červenci 1870 v Praze, výtvarné vzdělání nicméně získal v Mnichově. Po studiích se ještě na několik let do Prahy vrátil, což mu však nebránilo zapojit se aktivně do činnosti Vídeňské secese. Orlik po celý život hodně cestoval, a to nejen po Evropě. Podnikl cesty do Japonska, severní Afriky, na Ceylon, do Číny a Indie nebo do severní Ameriky. V roce 1904 se přestěhoval do Vídně se záměrem se zde trvale usadit, hned v následujícím roce však přesídlil do Berlína, kde získal profesorské místo na škole grafiky a knižního umění. Jeho žákem zde v letech před první světovou válkou byl například George Grosz. V první třetině 20. století Orlik patřil mezi úspěšné a vyhledávané umělce, modelem mu seděla řada evropských osobností nejrůznějších oborů – od Gustava Mahlera a Arnolda Schönberga přes Thomase Manna a Maxima Gorkého až po prezidenta Masaryka a Alberta Einsteina. Na škole Orlik působil až do roku 1930, kdy odešel do penze. O dva roky později v září 1932, uprostřed plné práce, zemřel na infarkt.
Část Orlikovy pozůstalosti ve 30. letech v Berlíně koupil pražský sběratel, majitel továrny na zpracování kaučuku, Antonín Doležal. Podle dokladů, které později předkládal u soudu, za celý soubor čítající kolem osmdesáti obrazů a prací na papíře zaplatil 182 tisíc korun, což v dnešních cenových relacích odpovídá přibližně 5 milionům. V roce 1944 byl Antonín Doležal zatčen gestapem a celá jeho sbírka konfiskována. Po válce se domáhal jejího navrácení, soud se však vlekl a dřív než státní orgány obrazy vydaly, přišel únor 1948. O dva roky později byly obrazy převedeny na Státní ústav památkové péče a uloženy na zámku Sychrov. V dobovém soupise jsou jednotlivá díla oceněna částkami od 150 korun do tří tisíc. Například reprodukovaný obraz Žena na divanu patřil mezi díla v nejvyšší cenové kategorii.
Na Sychrově obrazy zůstaly dalších bezmála dvacet let, aniž jim někdo příliš věnoval pozornost. Ve světovém kontextu byl Orlik znovu objeven až v 60. letech a česká kunsthistorie si s německy hovořícími umělci z českých zemí dodnes tak úplně neví rady – ve stálé expozici Národní galerie jsou sice vystaveny tři Orlikovy obrazy, visí však v sekci mezinárodního umění, o patro níž než práce jeho česky hovořících souputníků. V roce 1969 byly obrazy převezeny do centrálního depozitáře v klášteře v Doksanech, kde zůstaly dalších čtyřicet let. Když je zde v rámci restitučního řízení v roce 2009 viděl restaurátor Dobroslav Halata, ve svém posudku napsal: „(…) řada děl uskladněných v centrálním depozitáři v Doksanech jsou špičkovými díly autora a byla by ozdobou každé prestižní galerie. Bohužel jejich současný stav není dobrý, v některých případech je velmi špatný.“
Navrácení sbírky se potomci Antonína Doležela domohli až na jaře 2010, šest let po podání restituční žádosti. Celý proces trval takto dlouho nikoliv kvůli pochybnostem o jejich právním nároku, ale proto, že státní orgány dlouho tvrdily, že díla již neexistují. Ačkoliv obrazy byly ve špatném stavu, ukázalo se, že v 90. letech byly spolu s dalšími sbírkovými předměty ve správě Národního památkového ústavu plošně prohlášeny za kulturní památky. Na žádost restituentů Ministerstvo kultury před čtyřmi lety jejich památkovou ochranu zrušilo, což bylo důležité z hlediska jejich prodeje a možnosti vývozu do zahraničí.
„Dneska je mi trochu líto, že jsme nezorganizovali výstavu celého toho souboru,“ říká majitel Galerie Pictura, kterou od roku 2010 prošlo již na dvě desítky Orlikových obrazů z Doležalovy sbírky. „Bohužel to v danou chvíli nebylo v našich silách a teď už je na to pozdě. Obrazy bylo především potřeba restaurovat a restituenti po těch letech už nechtěli žádné další starosti.“ Vedle Galerie Pictura se necelá desítka obrazů objevila také v nabídce berlínské aukční síně Villa Grisebach. Ne všechny se prodaly, již zmiňovaný obraz Žena na divanu z roku 1916 se zde nicméně před třemi lety s cenou 62,5 tisíc eur (1,5 milionu korun) stal vůbec nejdražším Orlikovým dílem prodaným kdy v aukci.
Z děl dražených Galerií Pictura je na prvním místě třeba zmínit obraz Kout mého ateliéru z roku 1910, který dnes visí jako dlouhodobá zápůjčka ve stálé expozici Národní galerie. Obraz galerie v prosinci 2012 neúspěšně nabízela za 420 tisíc korun, nového majitele však našel až v následném poaukčním prodeji. Privátně galerie prodala také například portrét T. G. Masaryka, který do svých sbírek zakoupilo Muzeum německy mluvících obyvatel českých zemí v Ústí nad Labem. Orlikův cenový rekord na českém trhu drží obraz Tanečnice Macara z roku 1909, který byl letos v lednu na aukci společnosti Adolf Loos Apartment and Gallery vydražen za téměř 1,14 milionu korun. I toto dílo kdysi patřilo Antonínu Doležalovi.
Na své červnové aukci Galerie Pictura nabízí další dva Orlikovy obrazy: Pohled na noční Heidlberg z roku 1929 a nedatovanou Zámeckou zahradu. Obě malby budou startovat na částce 160 tisíc korun (bez aukční provize). Jiná varianta Pohledu na noční Heidlberg, pocházející rovněž z Doležalovy sbírky, byla v listopadu 2011 v Berlíně vydražena za 12,5 tisíc eur (325 tisíc korun).
Aukční síň European Arts změnila své sídlo, přesunula se ze Senovážného náměstí do Vodičkovy ulice. První letošní sálovou aukci uspořádá rovněž na novém místě, v Mramorovém sále paláce Lucerna a o měsíc později než obvykle. V sobotu 24. května na ní...
22. května 2025Dorotehum Vídeň 21. a 22. 5. 2025
Zatímco loni se v aukcích objevily jen tři obrazy Mikuláše Medka, jeden v Česku a dva na aukcích ve Vídni a v Miláně, letošek bude na autorova díla výrazně bohatší. Dvě informelní plátna již prošla aukcemi Galerie Pictura a 1. Art Consulting, třetí b...
20. května 2025Galerie Kodl 25. 5. 2025, Galerie Art Praha 20. 5. 2025
Mám dva syny, jeden je dobrej a druhej je malíř, říkával prý s oblibou v žertu otec Bohdana Kopeckého Antonín, který měl v Litomyšli sklenářství. Bohdan Kopecký zde přišel na svět 23. srpna 1928, jeho výtvarné nadání bylo od mládí zcela nezpochybnite...
16. května 202522. května 2025
20. května 2025
16. května 2025
12. prosince 2019
24. ledna 2019
10. července 2016