Bohumil Kubišta: Zátiší malířské, 1913,
olej na plátně, 47 x 34,8 cm,
Adolf Loos Apartment and Gallery 9. 11. 2025,
vyvolávací cena: 29 000 000 Kč (+ aukční provize 21 %)

Kubištovo pojetí kubismu se značně lišilo od toho, které na domácí umělecké scéně razila Skupina výtvarných umělců (mezi nimi nejvýrazněji Emil Filla a Vincenc Beneš). Ti prosazovali přesné následování výdobytků Pabla Picassa a principů jeho dekompozice objektů a vymezovali se vůči těm, kteří kubismus viděli jako otevřený směr, k němuž mohou sami přispět svými tvůrčími postupy a dále ho rozvíjet. Třeba i s pomocí futurismu, jehož literatura se začala rozšiřovat v okruhu bratří Čapků.

K ní se nejspíše jejich prostřednictvím, ale zároveň také svým dlouhodobějším pobytem v Německu a kontakty s místními umělci z okruhu skupiny Der Blaue Reiter, dostal i Kubišta. Berlínská galerie Sturm na jaře 1912 uspořádala výstavu italských futuristů, po níž začal Kubišta futuristické prvky jako jeden z mála domácích umělců výrazněji uplatňovat právě ve své tvorbě. Patřilo k nim například současné zobrazení několika po sobě následujících dějů, fázování pohybu, výrazná akčnost kompozic nebo důraz na technické vymoženosti civilizace.

Řada členů Skupiny výtvarných umělců, mezi nimi například Josef Čapek, Václav Špála, Vlastislav Hofman nebo Ladislav Šíma, se na podzim 1912 kvůli většinovému úzkému a svazujícímu nahlížení na kubismus jako jediný opravdu moderní směr se Skupinou rozešla. Kubišta se jejím členem ani nikdy nestal, přesto byla jeho tvorba pranýřována bývalými souputníky ze skupiny Osma. Kubištu osočovali z nepochopení Picassova principu a jeho  experimentální přístup považovali za škodlivý. Kubišta sice oceňoval brilanci Fillových obrazů, považoval je však svou formální dokonalostí až za obsahově vyprázdněné.

Bohumil Kubišta: Zátiší skleněné, 1913,
olej na plátně, 67,5 x 54 cm,
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
foto: OGV

Do tohoto kontextu zapadá i vznik nyní nabízeného obrazu Zátiší malířské datovaného letopočtem 1913 i jakéhosi jeho pendantu s názvem Zátiší skleněné ze sbírek Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, které Kubišta vytvořil ve stejném roce těsně před svým odchodem k dělostřelecké rotě v Pule. Přiblížil se v nich navzdory svému experimentátorství nejvíce tomu, jak si kubismus podle Picassových principů představovali právě umělci Skupiny.

V dopise Janu Zrzavému na počátku roku 1914 Kubišta však píše, že "modernismus se nevyhnutelně nekryje s kubismem. Považovat tudíž kubismus neb picassismus za jedině samospasitelné dogma je velký omyl a nesmysl...Kubismus nevyčerpává všecku moderní látku, a proto nemá všeobecné oprávnění. Přijdou ještě jiná a jiná překvapení." (M. Nešlehová: B. Kubišta, s. 170). O něco málo později dochází ve stati O duchovní podstatě moderní doby k závěru, že úkolem umělce je především být „svůj“, o čemž byl ve vlastním případě skálopevně přesvědčen.

Kubišta byl velmi důkladný, co se týče zkoumání a studia soudobých teorií barev, zlatého řezu, symboliky tvarů a barev, jejichž východiska byla pro jeho tvorbu zcela zásadní. Kompozice obrazů si předem pečlivě a velmi detailně rozkresloval, jednotlivé geometrické útvary kompozic kreslil zvlášť, natáčel je a zobrazoval z mnoha úhlů. Svůj neobyčejný talent na matematiku a geometrii tak v těchto často opravdu složitých nákresech plně zúročil.

Bohumil Kubišta ve vojenské uniformě, 1913
zdroj: Karel Srp. Bohumil Kubišta: Zářivý krystal

V malbě pak barvy vybíral a kladl vedle sebe s velkým  rozmyslem, aby naplnily očekáváný psychologický účinek díla. Zdánlivě paradoxně, na rozdíl od řady svých generačních souputníků, nepovažoval však formální stránku obrazu za důležitou. Základal si na tom, co je obraz schopen prostřednictvím určitých formálních principů sdělit a jak mohou tyto postupy dát vyniknou obsahu a duchovnímu poselství obrazu.

Malíř v době před první polovinou desátých let, kdy, viděno dnešní optikou, vytvořil svá nejlepší a nejvlivnější díla, bojoval s nesmírnou chudobou, kterou překonával jen svou pevnou vůlí. Volba chmurných námětů i tlumených barev (např. Polibek smrti nebo Zátiší s lebkou z roku 1912) mimo jiné souvisela i s umělcovou neutěšenou finanční situací. Ta se na přelomu let 1912 a 1913 stala zcela neúnosnou a přiměla ho k rozhodnutí vstoupit do armády, k rakouské dělostřelecké posádce v chorvatském přístavu Pula.

Tam sloužil již při základním vojenském výcviku v letech 1905 a 1906 a později se zde postupně propracoval až k hodnosti poručíka, kterým v době rozhodnutí vstoupit opět do armády již byl. Odchod do Puly, kde po celou dobu války měl možnost malovat a také tak činil, mu kromě finančního zajištění přinesla i osvobození od intenzivních žabomyších válek, které vedly pražské umělecké kruhy. V Pule zůstal s pražským uměleckým životem v kontaktu především díky pravidelné korespondenci s Janem Zrzavým, komunikoval též s německými výtvarníky.

Bohumil Kubišta: Staropražský motiv (Alt-Prager Motiv), 1911,
olej na plátně, 98 x 84 cm,
Galerie Kodl 29. 5. 2022,
cena: 123 600 000 Kč

Zásadních obrazů, které navazovaly na předcházející malířský vývoj, zde ale během několikaletého působení vlivem vypuknutím první světové války, vytvořil menšinu (Nálet na Pulu, Pobřežní děla v boji s loďstvem, Fakír atd.). Převážně maloval „nezávadné“ přímořské krajiny, které byl schopen darovat, prodat nebo vyzdobit jimi společné prostory kasáren. Z války se Kubišta do Prahy vrátil den před vznikem samostatné republiky plný naděje v budoucnost, záhy se však u něj projevila nákaza španělskou chřipkou, na níž za měsíc na to v pouhých 34 letech umírá. 

I s ohledem na umělcův velmi předčasný skon, není jeho děl, především maleb, v oběhu příliš mnoho a většinu z nich vlastní veřejné sbírkotvorné instituce. Trhem jich projde ročně minimum v řádu jednotek, malířské prekubistické a kubistické experimenty, které jsou (nejen) na aukcích ceněny nejvíce, jsou jsou pak naprostou výjimkou. Maleb bylo doposud draženo pouze 18, všech prací včetně grafik dohromady ani ne 150.

Kubištův Staropražský motiv byl před třemi lety prvním dílem, který v domácích aukcích pokořil hranici 100 milionů korun (Galerie Kodl). Téměř za třicet milionů se letos na jaře prodalo opakovaně dražené Zátiší s citrony (European Arts). Velmi zajímavou Podobiznu čtenáře (Antonína Matějčka) vydražila před dvěma lety za více než 18 milionů korun Adolf Loos Apartment and Gallery. Za srovnatelnou částku již v roce 2013 odešel z aukce 1. Art Consulting obraz Zátiší z roku 1909 (18,49 milionu korun).

Bohumil Kubišta: Zátiší s citrony, 1909,
olej na plátně, 65 x 80 cm,
European Arts 24. 5. 2025,
cena: 28 272 000 Kč

Výstavní historie aktuálně nabízené malby Zátiší malířské začíná již rokem 1920 na posmrtné výstavě v pražském Rudolfinu, během 20. let byla v Československu vystavena ještě několikrát. Hojně prezentován byl obraz v průběhu celých 60. let počínaje velkou Kubištovou retrospektivou v Mánesu v roce 1960 následovanou  samostatnou výstavou v Krajské galerii v Hradci Králové o čtyři roky později a dalšími přehlídkami Kubištova díla (Plzeň, Karlovy Vary). 

Po dvacetiletém výstavním tichu se zájem o obraz opět rozvinul v porevoluční éře 90. let, kdy byl vyslán i na výstavu Kubismus v Praze konanou v zámku Biron ve francouzském departementu Dordogne a v Nancy (1991). V průběhu 90. let byl k vidění na monografických  Kubištových výstavách v Litoměřicích a v Národní galerii v Praze. Výstavní aktivitu obraz zakončil v rámci přehlídky Bohumil Kubišta: Zařivý krystal Karla Srpa v ostravské GAVU v roce 2014. 

Bohumil Kubišta: Podobizna čtenáře (Antonín Matějček), 1910,
olej na plátně, 70 x 58 cm,
Adolf Loos Apartment and Gallery 19. 3. 2023,
cena: 18 150 000 Kč

Vyvolávací cena Záliší malířského, které je reprodukováno a zmiňováno ve všech zásadních umělcových monografiích (M. Nešlehová: Bohumil Kubišta, K. Srp, Bohumil Kubišta: Zářivý krystal, M. Rakušanová a kol.: Bohumil Kubišta a Evropa) je v souladu s umělcovými předcházejícími prodeji, dá se ale očekávat, že jeho cena během dražby půjde nahoru.