Jiří Hlušička, který napsal úvod k Vohrabalově výstavě v Domě pánů z Kunštátu v Brně na počátku 90. let 20. století považuje přelom 50. a 60. let minulého století v tvorbě Josefa Vohrabala za zlomové. Ačkoliv se u něj v té době plně uplatňoval vliv tvorby Matala a Kubíčka, podle Hlušičky zde "můžeme zaznamenat osobité rysy jeho snažení. Ty se zračí ve figurálních obrazech, zvláště v kompozicích ženských aktů, které vykazují poměrně rychlou krystalizaci výtvarného názoru, směřující k vyrovnání konstruktivních a dynamických vlastností díla s jeho funkcemi mimetickými. Postupně zde též opouštěl zásadu lokální barevnosti zobrazeného modelu ve prospěch výtvarné transpozice a tím i v zájmu poetické nadsázky. Z této cesty už nesešel." 

Josef Vohrabal: Volné pohyby bubeníka, 1968,
olej na plátně, 115 x 155 cm,
1. Art Consulting 15. 10. 2023,
vyvolávací cena: 165 000 Kč (+ aukční provize ve výši 20%)

Tato fáze Vohrabalova uměleckého vývoje vyústila v již zcela nefigurativní projev, který dlouho rozpracovával. Jako výkonného muzikanta ho velmi zajímaly pohyby hráčů na různé hudební nástroje. Pomocí abstraktních znaků v různé dynamice a barvě parafrázoval rytmus a harmonii, ale také třeba pohyb na ledě během dramatických chvil hokejového utkání. Témata spojená s hudbou však u něj převažovala. Na výstavě v Galerii Jaroslava krále v roce 1971 Vohrabal například vystavil pouze dvacítku obrazů, které měly všechny v názvu rytmus. Rytmus ploužák, Obludný rytmus, Unavený rytmus či Rytmická návštěva.  

K finálnímu výrazu těchto „rytmických“ maleb se dlouho propracovával a hledal optimální výraz, který by vystihl zobrazovanou „skutečnost“. Pracoval na stanovení skladebných principů a zákonitostí a zároveň vyváženosti jednotlivých složek díla, kterými byly na jedné straně hladká malba, na straně druhé pak svižná malba štětcem a strukturálně nanášené vrstvy barvy. Významným prvkem účinku jeho maleb bylo také důkladně promyšlené použití barev. Práce z tohoto období k Vohrabalovi neodmyslitelně patří včetně často humorných názvů obrazů (Veselý barytonista, Bendžista v houpacím křesle). V 80. letech pracoval na rozsáhlých cyklech, které spojuje jedno téma (Sny a představy bubeníka, Sny a představy bendžisty). 

Josef Vohrabal: Akt, 1962,
olej na plátně 90 x 67 cm,
1. Art Consulting 15. 10. 2023,
vyvolávací cena: 45 000 Kč (+ aukční provize ve výši 20%)

Velkoformátový olej Volné pohyby bubeníka z roku 1968, který bude dražit 1. Art Consulting, je jednou z maleb, která dobře ilustruje toto období hledání. Co do rozměrů, 115 × 135 centimetrů, se jedná zatím o jedno z největších Vohrabalových děl, která se na trhu objevila, ačkoliv ve velkých formátech pracoval poměrně často. Podle aukční síně pochází malba ze sbírky brněnského lékaře, chirurga a urologa Rudolfa Vévody (nar. 1935).   Olej je signován, určení autorství je též na rubu obrazu, stejně jako popis díla autorem. 1. Art Consulting bude obraz 15. října vyvolávat za 198 tisíc korun včetně aukční provize. Zástupcem Vohrabalova přechodného období ze zobrazivého umění do čistě abstraktní polohy je pak druhý nabízený obraz, Akt z roku 1962 s minimálním podáním 54 tisíc korun včetně aukční přirážky.   

Obrat a nejvyšší ceny za díla Josefa Vohrabala na sálových aukcích

Vohrabalových děl trhem prošlo jen několik desítek, ve větším množství se objevují až v několika posledních letech a také se začínají prodávat za vyšší ceny. V letošním roce už jde o osmou a devátou nabízenou práci. Naposledy se do aukce dostala dvojice umělcových obrazů v červnu u stejné aukční síně. Enkaustika Duo z cyklu Sny a představy bendžisty z konce 80. let se tehdy prodala za 264 tisíc korun. Ještě o něco málo vyšší cenu, 276 tisíc korun, vydali v minulém roce noví majitelé za malby Divoký rytmus (1. Art Consulting) z roku 1970 a o rok mladší Boj u branky (Galerie Kodl) zobrazující dynamiku hokejového prostředí tak, jak ji může vidět fanoušek sedící v hledišti. 

Počet prodaných děl Josefa Vohrabala na sálových aukcích a jejich průměrná cena v Kč

Hodnocení Vohrabalovy výtvarné tvorby nebylo vždy úplně jednoznačné, což dokládá text Václava Zykmunda ke třetí samostatné umělcově výstavě v Galerii Jaroslava Krále v Brně v roce 1971: "Obrazy a kresby Josefa Vohrabala budí v divácích protichůdné reakce. Jedni tvrdí, že jsou příliš estetické, harmonické, klidné, nedramatické, že jejich povrch je příliš líbivě zpracován, že je příliš „perfektní“. Jiní jsou přesvědčeni, že právě v těchto vlastnostech a v možnostech, jež poskytují, jsou největší klady malířovy práce."

Sám Zykmund přitom kladně hodnotí zejména urputnost, s níž malíř kráčí za vytčeným cílem a neustálým zlepšováním kvality svých děl. Oceňuje také Vohrabalův velký smysl pro kompozici a barvu. S odstupem času můžeme konstatovat, že Josef Vohrabal je svébytným výtvarným zjevem, který je bezpochyby součástí domácích dějin umění. K opravdovému mistrovství se propracoval v technice enkaustiky, které se vedle malby věnoval zhruba od poloviny 70. let. 

Josef Vohrabal: Duo (z cyklu Sny a představy bendžisty), 1989,
enkaustika, 130 x 115 cm,
1. Art Consulting 11. 6. 2023,
cena: 264 000 Kč

Podstatu Vohrabalovy malby shrnul zcela pregnantně Václav Zykmund ve výše zmíněném textu: "Vohrabalova malba byla a je v jistém smyslu malbou objektivní. Autor se skrývá za její skutečnost i za skutečnost, s níž se loučí. Hra s povrchem ztrácí na své intenzitě a estetismus, který zbývá, dědictví původních záměrů, se transformuje v jiné účinky. I tato cesta je v našem desetiletí možná, neboť malířství ve svém celku nikdy nelpí na doktrinách, jež jsou mu vždy bytostně cizí. Vohrabal to dokazuje s houževnatostí, která je mu vlastní. Potěšitelné přitom je, že si dosud nikdy neuzavřel dveře pro další pokračování, pro další proměny – i když se tak už několikrát zdálo  – které se na každém kroku nabízejí. Dovede jich využít v rámci možností, které má a které nikdy nepřekračuje, aby se zdál někým jiným, než ve skutečnosti je. Je v tom kus etické čistoty, která prozařuje jeho pracemi."

(Článek vyšel v říjnovém čísle časopisu Art+Antiques.)